Palivová soustava
[ Domů ] [ Nahoru ] [ Blok motoru ] [ Hlava válců ] [ Chladící soustava ] [ Klikový hřídel ] [ Křivky výkonu ] [ Mazací soustava ] [ Měření komprese ] [ Ojnice ] [ Palivová soustava ] [ Píst a kroužky ] [ Podélný řez motoru ] [ Příčný řez motoru ] [ Rozvod motoru ] [ Setrvačník ] [ Vačkový hřídel, ventily ] [ Výfuková soustava ] [ Závady motoru ]

Palivová soustava se skládá z palivové nádrže, palivového čerpadla, čističe vzduchu, karburátoru a vedení paliva. Technická data karburátoru jsou v tab. 35.

Tabulka 35. Karburátor. Technická data 

Čistič vzduchu umístěný nad karburátorem plní tři funkce: čistí nasávaný vzduch, tlumí hluk sání a ručním nastavením víka je možno volit nasávání předehřátého vzduchu (při vnějších teplotách pod +5 °C) nebo vzduchu přímo z ovzduší. Proto je těleso čističe opatřeno dvěma sacími nátrubky. Jeden - pro letní provez - přivádí vzduch z motorového prostoru, druhý - pro zimní provoz - přivádí vzduch z okolí výfukového potrubí, kde 9e vzduch předehřívá. Předehřátím nasávaného vzduchu se v zimě zlepší vytváření zápalné směsi karburátoru, a tím se zlepší i běh a výkon motoru. Volba vhodného sacího nátrubku se provádí přesazením víka tělesa čističe po vyšroubování křídlatých matic. Tím se součásně zaslepí druhý nátrubek.

Demontáž a montáž čističe vzduchu

 Při demontáži tělesa čističe vzduchu z motoru je třeba:
1. odšroubovat křídlaté matice, sejmout víko čističe a vyjmout papírovou  vložku čističe vzduchu;
2. vyšroubovat samojistící matice tělesa čističe ze závrtných šroubů karburátoru, sejmout vrchní plechovou podložku a celé těleso čističe včetně těsnění a vymezovacích trubek sejmout;
3. sejmout spodní plechovou podložku a zakrýt sací hrdlo karburátoru, aby se zabránilo vniknutí nečistot do sacího potrubí motoru.

Montáž se provádí opačným postupem. Po ukončení práce se při běžícím motoru zkontroluje, zda do sacího potrubí . motoru není nasáván "falešný" vzduch. Jeho pronikání se projeví pískáním, jehož tón se mění s otáčkami motoru. Pak je třeba dotáhnout připevňovací matice, popř. zkontrolovat správné nasazení kruhového těsnění, a je-li nutno, těsnění vyměnit.

Při demontáži je vhodné uvolnit hadici pro zpětné vedení zbytků spalin a olejových par spojující kryt hlavy válců s tělesem čističe i tenkou hadici od čističe ke karburátoru.

Silnější hadice přivádí k dodatečnému spalování olejové pásy, které se mísí s nasávaným vzduchem. Hadice má uvnitř zhášecí spirálu, která má zabránit při "střílení do karburátoru" proniknutí plamenů do krytu hlavy válců a zapálení olejových par. Takto uzavřená, soustava také výrazně přispívá, ke snížení exhalací produkovaných provozem automobilu.

Druhá, tenčí průhledná hadice vede ke karburátoru a přivádí vzduch pod škrticí klapku. Množství protékajícího vzduchu je regulováno ventilem ovládaným polohou škrticí klapky karburátoru.

Výměna vložky čističe vzduchu

Suchá papírová vložka se vyměňuje po uvolnění křídlatých matic a sejmutí víka tělesa čističe. Filtrační vložka je vyrobena ze speciálního husté skládaného porézního papírového pásu, který při dobré čisticí schopnosti klade proudícímu vzduchu minimální odpor. Výrobce doporučuje výměnu po 10 000 km, v prašných podmínkách po 5 000 km. Nadměrně znečištěná vložka klade velký odpor nasávanému vzduchu, karburátor proto vytváří bohatou směs, a tím se zvyšuje spotřeba paliva.

Nelze doporučit žádný ze způsobů čištění vložek. Vypráním se sice vločka opticky vyčistí, koeficient průniku nečistot zůstává stejný, ale tlaková ztráta je větší než u silně zaneseného čističe. Zpětným profukováním vložky čističe vzniknou řádově několikrát větší "díry", čímž neúměrně vzroste i průnik nečistot. Proto je možné v nouzi vložku nanejvýš vyklepat.

Palivové čerpadlo

Palivové čerpadlo umístěné na pravé straně motoru pod rozdělovačem je membránové, mechanicky poháněné. Je přišroubováno na kryt pohonu rozvodu a je poháněno tlačnou tyčkou od vačkového hřídele. Tlačná tyčka klouže po excentru se zdvihem 2,4 mm, který je přišroubován na vnější straně rozvodového kola vačkového hřídele pod krytem pohonu rozvodu.

Excentrem ovládaná tlačná tyčka stlačuje přes páku membránu čerpadla. Vzniklým podtlakem je nasáváno palivo do sedimentačních prostor čerpadla pod nylonové sítko a pak je dále přečerpáváno do karburátoru. Přetlak dopravovaného paliva vytvořený palivovým čerpadlem musí být 0,02 až 0,03 MPa při otáčkách klikového hřídele 4 000/min.

Nedostatečný přívod paliva ke karburátoru může být způsoben vadným palivovým čerpadlem nebo závadami na přítokovém potrubí. Proto je třeba nejdříve zkontrolovat, zda jsou dostatečně přitaženy šrouby na obvodu palivového čerpadla a šroub na víku čerpadla (u rozebíratelného provedení);nejsou jednotlivé části vedení paliva k čerpadlu poškozeny nebo zaneseny nečistotami, popř. uvolněny.

Nedostatečný přívod paliva do karburátoru může být také způsoben vadami jednotlivých dílů čerpadla. V takovém případě je nutné palivové čerpadlo rozebrat (obr. 162). Do vozů Fiat 127 jsou zejména v poslední době montována buď částečně rozebíratelná čerpadla (lze v podstatě vyměnit jen membránu), nebo zcela nerozebíratelná čerpadla, která je nutno při poruše vyměnit za nová.

Obr. 162 Palivové čerpadla (rozebíratelné)

1 - šroub víka; 2 - podložka; 3 - víko; 4 - sítko z plastu; 5 - horní díl tělesa čerpadla; 6 - membrána; 7 - kroužek z plastu; 8 - pružina membrány; 9 - pružina páky; 10 - páka; 11 - podložka; 12 - čep páky; 13 - dolní díl tělesa čerpadla; 14 - spojovací šrouby horního a dolního dílu;

Čištění a kontrola palivového čerpadla

Tyto úkony je možno provádět pouze u čerpadel, která lze částečně nebo úplně rozložit. Po rozložení čerpadla se jednotlivé díly umyjí v benzínu a osuší se. Pak je třeba zkontrolovat, zda není pružina membrány unavená nebo poškozená, či dokonce prasklá; totéž platí i o zpětné pružině ovládací páky membrány; vadné je nutno vyměnit; membrána nemá trhliny (i její jednotlivé listy) a není příliš tvrdá (vadnou vyměnit); nejsou prasklé pružiny sacího a výtlačného ventilu (nebo zda nejsou zaseknuté); o tom se lze přesvědčit lehkým tlakem na pertinaxové destičky ventilů (při defektu ventilu je třeba vyměnit celý střední díl čerpadla).

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat pružině membrány. Vzhledem ke kondenzaci vodních par a nedostatečnému mazání olejem z prostoru krytu pohonu dochází k její značné oxidaci. Před sestavováním čerpadla je nutné zoxidovaný prostor pod membránou vyčistit a potřít tukem.

Správná činnost namontovaného čerpadla se zkontroluje jednoduše odpojením hadice vedoucí ke karburátoru a otáčením motoru (spouštěčem nebo zvednutým kolem při zařazeném rychlostním stupni). Je-li čerpadlo v pořádku; vystřikuje z výtokového nástavce v pravidelných intervalech palivo.

Montáž palivového čerpadla a jeho seřízení

Správná funkce čerpadla je zajištěna jeho dobrým stavem a seřízením. Prakticky se seřizuje zdvih membrány.

Přesah tlačné tyčky ,vzhledem k vnějšímu těsnění (obr. 163) musí být max. 2,4 mm a na začátku zdvihu 1,0 až 1,5 mm. Je-li zjištěna jiná hodnota, je třeba vyměnit spodní těsnění (u krytu pohonu):

- při hodnotě menší než 1,0 mm spodní těsnění o tloušťce 0,3 mm; při hodnotě větší než 1,5 mm spodní těsnění o tloušťce 1,2 mm při hodnotách 1,0 až 1,5 mm normální těsnění o tloušťce 0,7 mm.

Obr. 163 Podélný řez pohonem palivového čerpadla

1 - palivové čerpadlo; 2 - tlačná tyčka; 3 - těsnění (tloušťka 0,3 mm); 4 - izolační vložka; 5 - seřizovací podložka (tloušťka 0,3; 0,7; 1,2 mm); 6 - vodítko tlačné tyčky; 7 - vačka pohonu čerpadla; 8 - vačkový hřídel; 9 - velké rozvodové kolo; dotoahovací moment šroubu označeného kolečkem 49,0 N m ; zdvih tyčky 2,4 mm 

Palivová nádrž

Palivová nádrž nacházející se v zadní části vozu pod zavazadlovým prostorem je spojena s plnicím hrdlem pružnou pryžovou spojkou. Odvzdušnění nádrže je vyvedeno hadicí do plnicího hrdla, kde také končí přepadová hadice nádrže. Odvzdušňovací hadice nesmí být nikde ohnuta do ostrého úhlu, aby nebylo znemožněno přisávání vzduchu do nádrže za odčerpané palivo. V opačném případě se po ujetí několika kilometrů vytvoří v nádrži podtlak, který již palivové čerpadlo nestačí překonat, a motor se zastaví pro nedostatek paliva. Sejmutím plnicí zátky se podtlak vyrovná, čerpadlo po spuštění motoru dodá palivo a motor naskočí. Ovšem po několika kilometrech se bude závada opakovat.

V horní části nádrže je přišroubován snímač stavu paliva, který je v jednom tělese s odtokovou trubicí opatřenou silonovým košem a s přítokovou trubicí přivádějící přebytečné palivo od karburátoru. Snímač se skládá z plováku se závěsem, jehož druhý konec je současně běžcem proměnného odporu. Výstupním elektrickým proudem je ovládána ručička ukazatele stavu paliva ve sdruženém přístroji před řidičem. Klesne-li množství paliva v nádrži na úroveň rezervy, sepne plovák kontakt pro signalizaci rezervy a na přístrojové desce se rozsvítí červená kontrolní svítilna (u vozů Fiat 127 Nuova žlutá).

V palivové nádrži se může objevit voda (z paliva, netěsností nalévacího hrdla atd.), a proto se do nádrže přidávají přípravky vážící vodu, které zamezují vniknutí volné vody do karburátoru, popř. v zimě zamrznutí vedení paliva. Spolana, n. p., vyrábí přípravek Velfobin, který je možné nahradit denaturovaným lihem smíšeným s benzínem v poměru 1 : 100 až 1 : 200.

Při vyjímání palivové nádrže z vozidla je třeba
1. odpojit kladný pól akumulátoru;
2. vyšroubovat vypouštěcí šroub nádrže a nádrž vyprázdnit;
3. v zavazadlovém prostoru stáhnout po povolení objímky přepadovou palivovou hadici;
4. sejmout spodní kryt plnicího hrdla u nádrže;
5. stáhnout po uvolnění objímky pryžovou spojku mezi plnicím hrdlem a hrdlem nádrže;
6. odpojit po uvolnění objímky sací vedení palivového čerpadla;
7. odšroubovat matice upevňující palivovou nádrž ke karosérii;
8. palivovou nádrž poněkud spustit dolů a odpojit elektrické vedení ukazatele stavu paliva (po stažení ochranných manžet);
9. nádrž zcela spustit dolů.

Při montáži je pracovní postup opačný.

Čištění a kontrola palivové nádrže

U palivové nádrže se po vyjmutí z vozidla překontroluje, zda v některých místech neprosakuje palivo (zejména ve svárech). Místa, kde palivo prosakuje velmi málo, je možno opravit zaletováním cínem.

K vymývání nádrže a odstraňování pevných zbytků nečistot se používá technický benzín, vstřikovaný pod velkým tlakem. Pak se nádrž ještě důkladně protřepe a přitom se natáčí všemi směry. Po vyprázdnění se palivová nádrž s vyjmutým vypouštěcím šroubem vysuší stlačeným vzduchem a pak se teprve šroub do nádrže zašroubuje. Vymývání je třeba při větším množství nečistot několikrát opakovat.

Jedinou závadou kromě netěsnosti nádrže může být porucha měřidla stavu paliva. Obyčejně jde o sesmeknutí vinutí miniaturního reostatu, které lze velmi snadno uvést do původního stavu, a není nutno vyměňovat celý měřič stavu paliva.

Vedení paliva

Vedení paliva se skládá ze tří částí. Dvě části jsou stejné jako u jiných automobilů, tj. od výstupního nástavce palivové nádrže k přítokovému nástavci palivového čerpadla a od čerpadla ke karburátoru.

Třetí větev vede od karburátoru zpět do palivové nádrže. Palivové čerpadlo dodává do karburátoru za časovou jednotku více paliva, než je ' obvykle třeba. Přebytečné palivo je proto odváděno třetím potrubím zpět do nádrže. Toto uspořádání zvyšuje životnost a snižuje poruchovost palivového čerpadla, jehlového ventilu karburátoru a v neposední řadě pomáhá ' udržovat správnou výši hladiny v plovákové komoře, a tím působí příznivě i na spotřebu paliva.

Karburátor

Moderní karburátor je jedno z nejsložitějších, ale současně i nejspolehlivějších  zařízení v dnešním automobilu. Princip funkce karburátoru je velmi jednoduchý. Palivo vytékající z kalibrovaného otvoru karburátoru je strháváno prudce proudícím vzduchem. Vzájemným promísením paliva a vzduchu vzniká zápalná směs, která proudí přes škrticí klapku karburátoru a sací ventily do jednotlivých válců.

Jedním z požadavků na dobrý karburátor je vytvoření směsi, která shoří nejlépe. Nejvyššího výkonu se dosahuje asi při 20% obohacení vzhledem k ideálnímu směšovacímu poměru, tj. při poměru 1 : 12,5. Větší obohacení  není žádoucí, protože snižuje rychlost hoření a může hoření úplně znemožnit.

Běžného motoristu ovšem daleko více zajímá ekonomický provoz, a tudíž nejmenší spotřeba paliva. Praxe ukázala, že nejmenší provozní spotřeby paliva lze dosáhnout při směšovacím poměru paliva a vzduchu 1 : 16,5 až 1 : 18,5, tj. při ochuzení o 10 až 20 % proti ideálnímu směšovacímu poměru, ovšem při poklesu maximálního výkonu asi o 20 % při daných otáčkách motoru. Karburátory jsou proto běžně seřizovány na směšovací poměr 1 : 15.

Přílišné ochuzování směsi není možno pro běžný provoz doporučit, protože se tím zvyšuje sklon motoru k detonacím, prodlužuje se dohořívání směsi, a tím í stoupá teplota motoru. Navíc vede ke stoupnutí spotřeby a prudkému poklesu výkonu.

Při chodu naprázdno je rozprašování paliva vlivem malé rychlosti nasávaného vzduchu nedokonalé, a proto směšovací poměr počítající se ztrátou paliva nedokonalým hořením je 1 : 12 až 1 : 7.

Do vozidel Fiat 127 jsou montovány jednoduché spádové karburátory Weber 32 IBA 20 (obr. 164) a alternativně licenční výrobky Holley Europa 32 IBA 20. Tyto karburátory mají spouštěcí zařízení tvořené vzduchovou přívěrou ovládanou mechanicky řidičem, zpětný odtok paliva zmenšující zbytkové proudění, akcelerační pumpičku,zařízení pro dodatečné spalování olejových par.

Obr. 164 Schéma činnosti karburátoru Weber 32 IBA 20

1 - tryska obohacovače; 2 - hlavní vzdušník; 3 - kanál obohacovače; 4 - kalibrovaný otvor obohacovače; 5 - rozprašovač; 6 - pomocný difuzor; 7 - difuzor; 8 - hřídel škrtící klapky; 9 - škrtící klapka; 10 - emulzní trubice; 11 - šachta emulzní trubice; 12 - hlavní tryska; 13 - plováková komora; 14 - plovák; 15 - zpětná doraz jehlového ventilu;

Obr. 164 Pokračování

16 - závěsný čep plaváku; 17 - jehlový ventil; 18 - těleso jehlového ventilu; 19 - odvětrávací přípojka; 20 - rotační šoupátko; 21 - odvětrávací kanál pro běh naprázdno; 22 - odvětrávací kanál pro normální provoz; 23 - vzdušník běhu naprázdno; 24 - tryska běhu naprázdno; 25 - palivový kanál běhu naprázdno; 26 - směšovací kanál běhu na prázdno; 27 - kalibrovaný otvor přechodové soustavy; 28 - šroub běhu na prázdno; 29 - sedlo šroubu nebu naprázdno;

Obr. 164 Pokračování

30 - vzdušník běhu naprázdno; 31 - tryska akcelerační pumpičky; 32 - výtlačný ventil; 33 - kuličkový přepouštěcí ventil; 34 - tlačná pružina; 35 - mambrána; 36 - ovládací páka pumpičky; 37 - tryska akcelerační;

Obr. 164 Pokračování

38 - zpětná pružina škrtící klapky; 39 - páka škrtící klapky; 40 - výtlačný kanálek akcelerační pumpičky; 41 - vzduchová přívěra; 42 - doraz páky spouštěcího zařízení; 43 - pružina přívěry vzduchu; 44 - ovládací páka vzduchové přívěry; 45 - ovládací páka odvětrávacího zařízení klikové skříně; 46 - spojovací těleso;

Popis a funkce karburátoru

Plováková komora

V plovákové komoře se udržuje hladina paliva v příslušných mezích. Je doplňována palivem přitékajícím od palivového čerpadla přes jemné síto k jehlovému ventilu. Plovák otočný ve svém závěsu sleduje hladinu paliva v komoře a svým pohybem ovládá jehlový ventil, a tím udržuje hladinu paliva stále ve stejné úrovni. Přebytečné palivo odtéká zpět do palivové nádrže.

Ve spodní části plovákové komory je zašroubována hlavní tryska. Z plovákové komory vede také kanál (přes kalibrovaný otvor) k rysce obohacovače.

Hlavní systém

Z plovákové komory protéká palivo hlavní tryskou do zásobního prostoru a odtud do emulzní trubice s otvory, kde se mísí se vzduchem, který je přiváděn hlavním vzdušníkem. Vzniklá směs je odsávána kanálem, který ústí v nejužším místě rozprašovače. Do zásobního prostoru emulzní trubice ústí kanál přivádějící palivo do systému běhu naprázdno (obr. 164) a do přechodového kalibrovaného otvoru.

Obohacovač

Karburátor je vybaven zařízením pro obohacování směsi, které začíná pracovat až při vyšších otáčkách motoru. Při plném otevření škrtieí klapky, kdy hlavní soustava není schopna dodat žádoucí směs, protože je nastavena na nejnižší spotřebu, tj. 10 až 20% ochuzení, se automaticky uvádí zvýšeným podtlakem do činnosti obohacovač. Přídavná směs paliva nasávaná z plovákové komory vystupuje kanálem k obohacovači přes trysku obohacovače. Dále se směšuje se vzduchem, který je přiváděn vzdušníkem obohacovače. Takto připravená směs prochází emulzním kanálem obohacovače a kalibrovaným otvorem se dostává do sacího hrdla karburátoru.

 Otočné poupátko

Otočné šoupátko, zajišťující odvětrávání olejových par a plynů z bloku motoru, je umístěno na hřídeli škrticí klapky a je ovládána vačkou. Toto šoupátko spojuje pomocí výřezu (drážky) prostor klikové skříně se sacím hrdlem karburátoru. Poloha B znázorňuje stav při normálním chodu motoru. Při chodu naprázdno (poloha A) je průchod šoupátkem značně omezen.

 Systém běhu naprázdno

Tento systém zajišťuje nejen běh naprázdno, ale i přechodový stav při otvírání škrticí klapky, kdy podtlak v difuzoru nestačí připravovat směs hlavnímu systému. Z emulzní komory prochází palivo kanálem k trysce běhu naprázdno. Vzdušníkem je přiváděn vzduch, se kterým se palivo směšuje. Takto připravená směs proudí emulzním kanálem do kalibrovaného otvoru běhu naprázdno, do kterého zasahuje seřizovací šroub opatřený aretační pružinou. Tímto šroubem lze seřizovat bohatost směsi. Nad šroubem jsou přechodové otvory, regulované výhradně polohou škrticí klapky karburátoru. U nových provedení je šroub zaslepen zátkou z plastu.

 Akcelerační pumpička

Akcelerační pumpička působí pouze krátkodobě a vyrovnává ochuzení směsi, které nastalo po prudkém otevření škrticí klapky (při prudké akceleraci).

Pohyb škrticí klapky se přenáší přec tlumicí pružinu na membránu akcelerační pumpičky. Ta svým pohybem vytlačuje palivo přes ventil do injektoru, odkud palivo vystříkne do sacího hrdla karburátoru v prostoru nad rozprašovačem. Přebytečné palivo dodané membránou pumpičky se odvádí společně s palivovými parami, vznikajícími v pumpičce, zpět do plovákové komory přes přepouštěcí trysku. Při zpětném pohybu membrány (ubrání plynu) působením pružiny nasaje membrána palivo přes kuličkový ventil opět do akcelerační pumpičky a zařízení je připraveno k činnosti.

Při pomalém sešlápnutí plynového pedálu, a tím i pomalém pohybu membrány stačí palivo odtékat zpět do plovákové komory a k obohacení směsi vstřiknutím paliva do difuzoru nedochází. Z funkce i konstrukce akcelerační pumpičky je zřejmé, že zbytečné sešlapování plynového pedálu výrazně zvyšuje spotřebu.

Dopravní výkon akcelerační pumpičky je 2,7 až 3,2 em3 (součet za 10 zdvihů).

 Spouštěcí zařízení

Spouštěcí zařízení je určeno k obohacení směsi při spouštění studeného motoru. Proto se nikdy nepoužívá při spouštění motoru, který je ještě teplý. Obohacení směsi je dosaženo omezením přívodu vzduchu do sacího hrdla karburátoru vzduchovou přívěrou, která je ovládána mechanicky řidičem.

Naskočením motoru se začne působením podtlaku vzduchová přívěra otvírat, protože je v tomto okamžiku ovládána pouze vlastní vratnou pružinou. Tím se směs poněkud ochudí. Je vhodné po spuštění motoru' zasunout ovládací táhlo na polovinu a po ohřátí motoru zcela otevřít sací hrdlo karburátoru nastavením přívěry do výchozí vertikální polohy, tj. táhlo zcela zasunout.

Kontrola a seřizování karburátoru

 Seřízení běhu naprázdno

Seřizování běhu naprázdno (volnoběhu) se má provádět po celkové kontrole motoru včetně elektrického zařízení. Nejdříve je nutno ohřát motor na provozní teplotu. Samotné seřízení se provádí manipulací se stavěcím šroubem dorazu škrticí klapky a šroubem bohatosti směsi. Po spuštění teplého motoru se poněkud přitáhne stavěcí šroub, aby se ustálil chod motoru ve vyšších otáčkách. Potom se povolováním nebo přitahováním šroubu bohatosti směsi vyhledají nejvyšší otáčky motoru. Tím se nastaví správné seřízení pro danou polohu stavěcího šroubu. Jsou-li otáčky příliš vysoké, povolí se stavěcí šroub a opět se nastaví odpovídající poloha šroubu bohatosti. Tento cyklus se opakuje, až se dosáhne potřebných volnoběžných otáček. Je nutné dodržovat zásadu, že manipulace s oběma šrouby je vzájemně závislá, tj. začíná se vždy stavěcím šroubem a končí se šroubem bohatosti směsi. Správné seřízení je možno ihned zkontrolovat prudkým přidáním plynu. Motor nesmí zhasnout ani při prudkém přidání, ani při ubrání plynu. Na volnoběžné otáčky musí běžet pravidelně.

Do vozidel od roku výroby 1976 jsou montovány karburátory se zaslepeným šroubem bohatosti směsi. Volnoběžné otáčky se proto seřizují pouze změnou polohy stavěcího šroubu škrticí klapky.

Není-li možno seřídit běh naprázdno, bývá závada v ucpané trysce běhu naprázdno, která se po vyšroubování profoukne stlačeným vzduchem nebo se pročistí žíní, silonovou nití nebo jiným vhodným měkkým vláknem.

 Seřízení polohy plováku (hladiny paliva)

Při kontrole správné činnosti mechanismu plováku a jehlového ventilu i hladiny paliva v plovákové komoře je třeba dodržet tento postup:

1. Demontovat těleso čističe vzduchu, odpojit lanovod i strunu ovládání vzduchové přívěry, odpojit přítokovou (průhlednou) i odtokovou (neprůhlednou) hadici paliva. Při zpětné montáži nezaměnit nasazení hadic.
2. Vyšroubovat šrouby na obvodě karburátoru a sejmout opatrně jeho víko, aby nedošlo k poškození těsnění mezi víkem a karburátorem. Těsnění musí zůstat na víku.
3. Zatřepáním plovákem nebo jeho ponořením do horké vody zkontrolovat, zda není děravý. Vadný plovák se musí vyměnit za nový, který má mít hmotnost 11 g.
4. Při výměně plováku, nebo jsou-li pochybnosti o správném seřízení hladiny paliva, je třeba zkontrolovat správnou funkci celého mechanismu plováku včetně dotažení jehlového ventilu do víka karburátoru.
5. Při seřizování polohy plováku je nutno držet plovák s víkem karburátoru ve svislé poloze, aby plovák svou tíhou nepůsobil na kuličku jehly jehlového ventilu, a jazýček raménka přivést do lehkého dotyku s pohyblivou kuličkou ventilu.
6. V této poloze musí být plovák vzdálen od víka karburátoru s těsněním
6 mm. Těsnění musí k víku zcela přiléhat. Zdvih plováku (obr. 165) je 7 mm, tj. maximální vzdálenost od těsnění je 13 mm. Pokud skutečnost neodpovídá požadovaným hodnotám, upraví se přihnutím jazýčku nebo dorazu.

Seřízení správné polohy plováku je třeba provést po každé výměně plováku nebo jehlového ventilu. Vyměňuje-li se jehlový ventil, je vhodné vyměnit také těsnění jeho sedla a zkontrolovat, zda je nový ventil dobře zašroubován do víka.

Obr. 165 Seřizovací polohy plováku;

1 - víko karburátoru; 2 - jehlový ventil; 3 - doraz; 4 - kulička jehlového ventilu; 5 - zpětný doraz; 6 - jazýček; 7 - rameno plováku; 8 - plovák; 9 - těsnění; 6 mm - vzdálenost mezi plovákem a víkem s těsněním (měřeno ve svislé poloze);
7 mm - zdvih plováku;

Demontáž karburátoru a jeho čištění

Kompletní vyčištění karburátoru, které se má provádět po asi 20 000 km, je vhodné dělat na pracovním stole. Po demontáži tělesa čističe vzduchu, lanovodu a struny vzduchové přívěry, po odpojení táhla ovládání škrticí kapky a odpojení přítokové a odtokové hadice paliva se vyšroubují matice obou svorníků, na které je karburátor nasazen. Je nutné mít k dispozici jeden otevřený a jeden očkový klíč č. 13. Při vyjímání karburátoru je třeba věnovat zvýšenou pozornost těsněním z obou stran misky.

Před demontováním víka karburátoru je vhodné povolit matici přítokového sítka. Po vyšroubování matice se získá přístup k sítku z plastu, které se vypere v čistém benzínu.

Po sejmutí víka karburátoru s těsněním se z plovákové komory vylije zbytek benzínu a několikerým otevřením a zavřením škrticí klapky se vystříkne palivo i z akcelerační pumpičky. Plováková komora se vyčistí od usazenin, z jejího dna se vyšroubuje hlavní tryska, která se po profouknutí
nebo po pročištění žíní vypere v benzínu. Totéž se provede i š ostatními
částmi a díly karburátoru - vzdušníky, emulzními trubicemi, seřizovacími šrouby, tryskami atd.

Rozložení karburátoru je třeba věnovat velkou pozornost, aby nedošlo k poškození nebo ztrátě některé součásti. Při skládání karburátoru se všechny díly lehce umísťují na svá místa a s citem se dotahují. Pohyblivé díly nesmějí mít velké vůle.

Závady palivové soustavy

Zjistí-li se, že motor nedostává zápalnou směs, je třeba:

 1. Zkontrolovat, zda není prázdná nádrž. Ukazatel stavu paliva může být porouchán. Je dobré vozit s sebou rezervní palivo, nejlépe v uzavíratelné plechovce od olejů, kterou lze umístit do zavazadlového prostoru k nalévacímu hrdlu nádrže.
2. Zjistit, zda není ucpaná nebo přehnutá odvzdušňovací trubice nádrže.
3. Zkontrolovat netěsnost potrubí. V úseku mezi nádrží a čerpadlem může být nasáván vzduch, a tím dojde k omezení dodávky paliva do karburátoru. Je nutno dotáhnout všechny spoje, prosakující nebo prasklé potrubí vyměnit, popř. opravit.
4. Zkontrolovat, zda není ucpané potrubí, zjistit ucpaný úsek postup ným odpojováním, demontovat, profouknout proti směru proudění paliva. 5. Zjistit, zda není prasklá membrána palivového čerpadla, prasklé ventilové pružiny, ucpané sítko (k palivovému čerpadlu, ke vstupu do karburátoru).

Poruchy karburátoru

Obecně je možno konstatovat, že závadu karburátoru je možno hledat bud v mechanických oblastech, nebo v seřízení karburátoru.

Do první skupiny závad patří:

 1. Uvolnění šroubů jednotlivých dílů nebo celého karburátoru projevující se většinou vytékáním paliva a nasáváním "falešného vzduchu".
2. Prasklé pero akcelerační pumpičky, projevující se prudkým poklesem akceleračních schopností motoru.
3. Velká vůle hřídele škrticí klapky nebo její nedoléhání, způsobující nedovření při ubrání plynu, a tím zvýšení volnoběžných otáček motoru, které nelze seřizovacími šrouby snížit.
4. Poškozené sedlo šroubu bohatosti směsi (tuto závadu prakticky nelze opravit, a proto je matné s tímto šroubem opatrně manipulovat a zejména ho silně nedotahovat).

Seřízení karburátoru a ucpání jeho průtoků se projevuje následujícími poruchami:

1. Není možno seřídit běh naprázdno. Obvykle je ucpaná tryska volnoběhu, která má velmi malý otvor, a tím je k ucpání značně náchylná. Pokud není závada v trysce, je nutné pročistit kanály okruhu naprázdno.
2. Studený motor nelze nastartovat. Závada bude v ovládání vzduchové přívěry. Zkontroluje se volný pohyb ovládací struny. Trvá-li závada, je třeba po sejmutí tělesa čističe vzduchu zkontrolovat pohyb samotné přívěry.
3. Teplý motor se obtížně spouští. Závada může být v zaseknutí vzduchový přívěry, ve špatné seřízeném běhu naprázdno nebo v přeplavení motoru po opětovném sešlapování pedálu plynu, způsobujícím soustavné vstřikování paliva akcelerační pumpičkou do sacího potrubí a do válců (vyšroubovaná svíčka je mokrá). Zde pomůže spouštění motoru po pomalém sešlápnutí plynového pedálu až k podlaze.
4. Motor nedává plný výkon. V tomto případě může jít o větší množství příčin, které je nutno postupně prověřovat. Může to být nesprávná hladina paliva v plovákové komoře, chudá směs, vadná akcelerační pumpička, nedostatek přiváděného vzduchu (zanesený vzduchový čistič), průtok hlavni tryskou snížený zanesením atd.
5. Motor střílí do karburátoru. Příčinou může být chudá směs, nízká hladina paliva v plovákové komoře, netěsnost příruby karburátoru, závady v zapalování (slabá jiskra, vadná svíčka, můstek mezi elektrodami).
6. Motor střílí do výfuku. Příčinou bývá bohatá směs při běhu naprázdno, vysoká hladina paliva v plovákové komoře (špatně seřízený nebo vadný jehlový ventil), ucpaný vzdušník (hlavní nebo volnoběžný), závady v zapalování (vynechávání zapalování, svíčky).