Zapalování
[ Domů ] [ Nahoru ] [ Akumulátor ] [ Alternátor ] [ Dokumentace ] [ Houkačka ] [ Kontrola el. ] [ El. přístroje ] [ Osvětlení ] [ Regulační relé ] [ Spotřeba I(A) ] [ Spouštěč ] [ Stírač ] [ Zapalování ]

Zapalování je tvořeno akumulátorem, vypínačem, cívkou, rozdělovačem a přerušovačem, kondenzátorem, svíčkami, vysokonapěťovou a nízkonapěťovou soustavou kabelů.

Technické údaje o zapalování jsou v tab. 46.

Rozdělovač

- přerušovač okruhu nízkého napětí (pevný a pohyblivý kontakt), kondenzátor,
- rozdělovací zařízení okruhu vysokého napětí (hlavice rozdělovače, raménko),
- automatický odstředivý regulátor předstihu, kabely vysokého napětí (jeden od cívky a čtyři ke svíčkám).

Rozdělovač je jedna z mála součástí automobilu, která vyžaduje poměrně častou péči. Jedním ze základních požadavků je udržování čistoty: Hlavice rozdělovače i vysokonapěťové kabely musí být vždy čisté a suché. Nečistota, prach ze středového uhlíku i vlhkost jsou dobré vodiče, způsobující často závadu v zapalování. Při čištění hlavice je třeba prohlédnout také středový uhlík přivádějící proud indukovaného vysokého napětí do raménka rozdělovače. Uhlík musí být lesklý, hladký, musí lehce pružit a nesmí být nadměrně opotřebovaný. 

Tabulka 46. Zapalování. Technická data

Zapalovací cívka 2):

1) Běžně jsou montovány i rozdělovače Marelli S 156 AX a přišroubovanou hlavou Ducellier 4385 A, 8B.
2) V rámci kooperace a PLR se do vozů dodávaných do ČSSR alternativně montují i zapalovací cívky ZELMOT.

Kontakty hlavice musí být čistci, neopálené a hladké. Raménko i kontakty lze očistit smirkovým plátnem (pozor na obrus) nebo nožem a odmastit je tetrachlórem. Pozorné se prohlédne celý vnitřní povrch hlavice, aby se včas objevily vlasové trhlinky, které zaplněné nečistotami vypadají jako čáry tužkou. Takto znehodnocenou hlavici je třeba ihned vyměnit, protože dříve nebo později dojde k jejímu probití.

Vždy po ujetí 10 000 km nebo jedno-u za rok se maže vačka přerušovače
motorovým olejem v místě černého kroužku v základové desce tělesa rozdělovače' nebo plstěná vložka pod raménkem. Po namazání je nutné zkontrolovat kontakty přerušovače i jejich základovou desku. Mastné kontakty jsou často příčinou závady v zapalováni.

Seřízení zdvihu kontaktů (odtrh)

Po ujetí 10 00 0 km a někdy i dříve je třeba zkontrolovat zdvih kontaktů přerušovače a eventuálně ho nově nastavit. Kromě zdvihu se kontroluje také stav kontaktů. Jsou-li jejich plošky modře zbarvené, svědčí to o závadě zapalovací cívce nebo kondenzátoru. Šedé kontakty ukazují na nedostatečný zdvih kontaktů nebo unavenou pružinu pohyblivého kontaktu. Spečené kontakty svědčí o tom, že se na ně dostává tuk či olej. Před namontováním nových kontaktů je třeba odstranit také závadu, která způsobila jejich poškození.

Je-li zdvih kontaktů správně seřízen, musí být mezi zcela rozevřenými kontakty, tj, při maximálním vychýlení pohyblivého kontaktu, mezera 0,37 až 0,43 mm. Protože automobily Fiat s motorem příčně uloženým vpředu nemají kliku, je otáčeni vačkou rozdělovače, nutné pro seřízení, trochu obtížnější. Zasune se 3. nebo 4. rychlostní stupeň, vypne se zapalování,
sejme se hlavice rozdělovače a pak se buď posunuje vozem dopředu a dozadu, nebo se zvedne vůz na pravé straně a otáčí se pravým předním kolem dopředu i zpět, až se vačka rozdělovače pootočí do polohy, kdy jsou kontakty maximálně rozevřeny. Pokud se předem vyšroubují zapalovací svíčky,. bude celé nastavení snadnější. Lístková měrka 0,4 mm musí mezi kontakty lehce projít.

Pokud je třeba vzdálenost seřídit, povolí se přední i zadní šroub upevňující
desku pevného kontaktu a tento kontakt se nastaví do požadované polohy. Po dotažení šroubů se zkontroluje správnost nového nastavení. Během provozu se vytvoří na pohyblivém kontaktu prohlubeň a na pevném výstupek. V nouzi se před seřizováním zdvihu kontaktů tento výstupek opiluje. Správně se mají takto opálené kontakty vyměnit.

Pozor: Je-li k dispozici jednoduché vybavení, je lépe měřit a seřizovat úhel sepnutí kontaktů - viz Celková kontrola rozdělovače, bod D. Kontrola úhlu sepnutí kontaktů.

Seřízení předstihu

Pro výkon motoru je rovněž velmi důležité seřízení předstihu. Musí. se provést vždy, byl-li vymontován celý rozdělovač z vozu nebo vyměňují-li se kontakty přerušovače nebo po seřízení jejich vzdálenosti, dále při pravidelných prohlídkách po ujetí asi 10 000 km, popř. nedává-li motor plný výkon. Před kontrolou a eventuálním seřizováním předstihu se musí nejdříve zkontrolovat a popř. podle potřeby seřídit zdvih kontaktů přerušovače' nebo úhel jejich sepnutí. Není-li správně seřízen přerušovač; není možno správně seřídit předstih.

Při samotném seřizování předstihu se nastaví píst 1. válce do horní úvrati kompresního zdvihu. Tato poloha se zjistí po sejmutí hlavice rozdělovače. Otáčí se motorem při zařazeném 4. nebo 3. rychlostním stupni a tak; že vozem se buď popojíždí, nebo se otáčí zdviženým předním kolem (viz seřízení zdvihu kontaktů), až raménko směřuje proti kontaktu 1. válce v hlavici rozdělovače. Polohu horní úvrati prvního válce indikuje také značka 0 na výstupku skříně spojky nad otvorem zakrytým obdélníkovou pryžovou zátkou. Na výstupku je i stupnice 5° a 10° pro seřizování předstihu. Druhá seřizovací značka je kruhová prohlubeň na obvodu setrvačníku, viditelná po sejmutí obdélníkové zátky. Pro lepší čitelnost je vhodné označit si tuto značku křídou nebo bílou barvou.

Při správně seřízeném předstihu musí být značka na setrvačníku pod tečkou označující 10° na nálitku skříně spojky. V tomto okamžiku se musí kontakty přerušovače začít od sebe oddalovat. Dříve se pro zjištění tohoto okamžiku používal cigaretový papírek vložený mezi kontakty, který bylo '' možno v okamžiku jejich rozpojení vytáhnout.

Přesněji se pracuje s použitím kontrolní svítilny nebo jednoduché ' zkoušečky. Jeden kabel se připojí na nízkonapěťový přívod od cívky k rozdělovači a druhý na kostru. Pak se zapne zapalování. V okamžiku rozevírání kontaktů se žárovka zkoušečky rozsvítí. Pokud nesvítí, je nutné seřídit předstih.

Seřízeni předstihu: seřídit zdvih kontaktů;

 - zapojit kontrolní svítilnu a zapnout zapalování; nastavit značku na setrvačníku proti 10° na skříni spojky; povolit připevňovací matici držáku rozdělovače (obr. 204);
- pootočit rozdělovačem doprava, až žárovka zhasne, tj. až se kontakty právě spojí;
- pootočit rozdělovačem ještě trochu doprava, aby se vymezila vůle v pohonu hřídele rozdělovače a současně se uvedlo závaží odstředivé regulace do výchozí polohy;
- pomalu otáčet celým rozdělovačem doleva, až do okamžiku rozsvícení kontrolní žárovky;
- v této poloze utáhnout připevňovací matici rozdělovače;, zkontrolovat správnost nastavení..

Při montáži rozdělovače do vozu (např. po demontáži hlavy motoru) je postup následující:

- seřídit zdvih kontaktů na vyjmutém rozdělovači; nastavit značku na setrvačníku proti 10°; vložit rozdělovač do otvor u v hlavě válců;
- zapojit kontrolní svítilnu a zapnout zapalování; pootočit rozdělovačem doprava, až žárovka zhasne; dále podle výše uvedeného postupu.

Pro rychlejší nastavení předstihu se v odborných dílnách používá stroboskopická lampa. Tento pracovní postup je popsán v odst. Nastavení zapalování.

Obr. 204 Nastavení předstihu 

1 - rozdělovač; 2 - matice držáku rozdělovače; 3 - držák;

Kontrola kondenzátoru

Součástí rozdělovače je kondenzátor, který zabraňuje nadměrnému jiskření, a tím i opotřebení kontaktů při jejich rozvírání. Závada (přerušení) na kondenzátoru se pozná podle velmi intenzivního jiskření mezi kontakty při protáčení motoru spouštěčem a při sejmuté hlavicí rozdělovače. Motor běží nepravidelně, při běhu naprázdno a ve vyšších otáčkách zhasíná. Zkrat kondenzátoru (motor nelze spustit) se zjistí také kontrolní svítilnou vloženou mezi odpojený nízkonapěťový vodič vedoucí od cívky k rozdělovači a svorku jeho napojení na rozdělovač. Při zapnutém zapalování a rozevřených kontaktech nesmí žárovka svítit. Svítí-li, je proudový obvod uzavřen krátkým spojením uvnitř kondenzátoru. Vadný kondenzátor určíme také pomocí žárovky zapojené do série s kondenzátorem a napojené na zdroj proudu (12 V). Svítí-li žárovka, je kondenzátor vadný.

Celková kontrola rozdělovače

Dokonale zkontrolovat činnost rozdělovače ve všech jeho funkcích lze pouze ve zkušebně.

A. Provozní kontrola

Rozdělovač se upne na zkušební stolici a pohání se motorem s plynulé` měnitelnými otáčkami. Připojí se zapalovací cívka a zdroj proudu (12 V akumulátor). Čtyři zdířky pro zapalovací kabely na hlavici rozdělovače se propojí se svorkami čtyř přístrojů s nastavitelným měrným jiskřištěm pro měření velikosti jiskry. Rozdělovač se roztočí na 2 000/min v předepsaném smyslu otáčení a nechá se několik minut běžet, přitom je mezi elektrodami měrného jiskřiště nastavena základní vzdálenost 5 mm. Po několika minutách se vzdálenost elektrod měrného jiskřiště zvětší na 10 mm a kontroluje se, zda v rozdělovači nastává vnitřní vybíjení. Vnitřní vybíjení se pozná podle vznikajícího šelestu a slabší jiskry, popř. i vynechání několika přeskoků mezi elektrodami měrného jiskřiště.

B. Kontrola činnosti odstředivého regulátoru

Na svorku nízkého napětí rozdělovače upnutého na zkušební stolici se připojí vodič od svorky D zapalovací cívky. Vývod vysokého napětí z cívky se připojí ke stupnici zkušební stolice. Při 300 až 400/min hřídele rozdělovače se na stupnici odečítá hodnota, při níž přeskakuje jedna ze čtyř jisker. Pak se plynule zvýší otáčky. Zpočátku (asi do 450/min) se odečítaná úhlová hodnota nemění. Při dalším zvyšování otáček se úhlová hodnota odečítá po přidání každých 200 až 300/min. To se opakuje do 2 500/min, aby se zjistil průběh činnosti odstředivého regulátoru v celém rozsahu otáček.

Hřídel rozdělovače se otáčí proti motoru pouze polovičními otáčkami, a proto se musí zjištěné hodnoty (jak otáček, tak i hodnot ve stupních) zdvojnásobit. Měřením vytvořená křivka musí souhlasit s diagramem na obr. 205, tj. maximální předstih musí být 28 +- 2°.

Obr. 205 Křivka automatického předstihu rozdělovače (na motoru)

C. Kontrola rozdělení bodů zážehu

Rozdělovač se napojí na zkušební stolici obdobně jako při testu podle bodu B. Při otáčkách 400/min se rozdělovač pootočí tak, aby jiskra z jedné svíčky přeskakovala na nulové rysce stupnice. Pak se kontroluje, zda ostatní jiskry přeskakují při hodnotách 90, 180 á 270° s povolenou odchylkou +-1°.

D. Kontrola úhlu sepnutí kontaktů

Tuto kontrolu je možné provádět jak ve zkušebně, tak i na rozdělovači namontovaném ve voze, je-li k dispozici vhodný měřicí přístroj, např. servisní přístroj pro motoristy PU 140, který vyrábí Metra Blansko.

Při kontrole vztahu mezi úhlem rozepnutí a sepnuti kontaktů přerušovače ve zkušebně se primární okruh upnutého rozdělovače propojí s akumulátorem přes kontrolní žárovku. Hřídelem rozdělovače se rukou pootáčí předepsaným směrem a na stupnici se odečítá úhel ,při němž se otevírají kontakty přerušovače, což signalizuje kontrolní žárovka zhasnutím. Při dalším otáčení stejným směrem se žárovka opět rozsvítí v okamžiku, kdy se kontakty opět spojí. Odpovídající úhlová hodnota se opět odečte na stupnici. Dále se otáčí znovu do okamžiku, kdy žárovka zase zhasne.

Rozdíl mezi druhou původně zjištěnou hodnotou udává úhel rozepnutí (otevření) kontaktů přerušovače. Rozdíl mezi třetí a druhou hodnotou udává velikost-úhlu sepnutí kontaktů přerušovače. Toto měření se několikrát opakuje, aby se vyloučily nahodilé chyby a dospělo se k střední hodnotě měření.

Úhel rozepnutí (otevření) kontaktů přerušovače má být 35 +- 3°, úhel sepnutí 55 +- 3°.

Měří-li se úhel sepnutí kontaktů přímo ve voze přístrojem PU 140, provede se jeho napojení podle schématu, které je v návodu k obsluze přístroje. Výhodou tohoto přístroje je kromě jeho mobilnosti a dostupnosti i to, že je možné také měřit napětí akumulátoru při zatížení, při dobíjení akumulátoru vnějším zdrojem měřit dobíjecí proud, kontrolovat funkci regulátoru i alternátoru, měřit napětí na spotřebičích a přechodové odpory elektrických obvodů, měřit otáčky motoru při běhu naprázdno i při jízdě, kontrolovat funkci kontaktů přerušovače (odskakováni) atd.

Vztah mezi zdvihem kontaktů a úhlem jejich sepnutí je následující. Z hlediska správného seřízení zapalování je rozhodující nastavení úhlu sepnutí kontaktů: Vzhledem k tomu, že není vždy k dispozici vhodný přístroj nebo zkušebna pro toto měření, provádí se v běžné praxi nastavení podle zdvihu kontaktů. Do jisté míry je toto měření vlivem mechanického

opotřebeni osy rozdělovače, úsad a způsobu měření nepřesné. Proto se běžně stává, že při správném nastavení úhlu sepnutí kontaktů je skutečný zdvih kontaktů menší, než je předepsán. Platí nepřímá úměrnost. Vůlí v uložení osy rozdělovače se zvětšuje odtrh a tím se zmenšuje úhel sepnutí. Nastavení je správné, pokud hodnota zdvihu neklesne pod 0,2 mm.

E. Kontrola hlučnosti rozdělovače

Hlučnost se zjišťuje u rozdělovače zamontovaného ve voze. Příčinou hluku může být příliš malý přítlak pohyblivého kontaktu, nadměrné opotřebování
pouzder hřídele rozdělovače nebo čepů odstředivých závaží regulátoru, popř. unavené pružiny závaží odstředivého regulátoru.

Nedostatečný přítlak kontaktu přerušovače způsobuje také potíže v zapalování při vysokých otáčkách (kontakt odskakuje). Naopak při vyšším přítlaku dochází k nadměrnému opotřebení kontaktu, vačky i pertinaxového kluzného vodítka pohyblivého kontaktu přerušovače.

F. Mechanická kontrola rozdělovače

Kontroluje se opotřebení všech částí, zejména kontaktů přerušovače. Kontakty v hlavici rozdělovače, raménko, ani středový uhlík přivádějící vysoké napětí od cívky nesmějí být opotřebeny více než o 0,3 mm, ani nesmějí být nijak poškozeny.

V kruhovém raménku rozdělovače je mezi středním a obvodovým kontaktem odrušovací odpor (některá raménka prodávaná jako náhradní díl tento odpor nemají). Poškodí-li se nebo přepálí tento odpor, je vůz nepojízdný. Při nouzové opravě se vyškrábáním odstraní zbytky starého odporu a nahradí se několikrát přehnutým staniolem nebo alobalem, popř: připájeným kouskem drátku. Raménko se pak namontuje zpět. Při nejbližší
příležitosti se ovšem provizorně opravené raménko nahradí novým. Ke kontrole mechanických dílů patří také změření přítlačné síly pohyblivého kontaktu, která má být 5,5 +- 0,5 N.

G. Kontrola izolačního odporu, a kondenzátoru

Izolační odpor mezi svorkou přerušovače a kostrou .musí být větší než 10 M@. Měření se provádí při rozevřených kontaktech a při stejnoměrném napětí 500 V. Stejný odpor má být i mezi vývody rozdělovače a kostrou.

Kapacita kondenzátoru má být 0,20 až 0,25 µF při 50 až 1 000 Hz. 

Nastavení zapalování

Po vyjmutí celého rozdělovače z vozu se při zpětné montáži provede počáteční nastavení zapalování takto:

Píst prvního válce se nastaví před horní úvrať kompresního zdvihu,to znamená, že oba ventily jsou uzavřeny. V této poloze je značka na setrvačníku proti značce 10° na nálitku spojkové skříně.

Sejme se hlavice rozdělovače a raménko společně s hřídelem se natočí tak, aby směřovalo ke kontaktu zapalování 1. válce v hlavici. Číslování pro spojení s válci je vylisováno vně na hlavici rozdělovače.

V této poloze jsou kontakty těsné ,před rozpojením. Před vsazováním rozdělovače do motoru byl ovšem seřízen jejich zdvih na požadovanou hodnotu 0;37 až 0,43 mm..

Aniž by se pohnulo hřídelem rozdělovače, vloží se opatrně rozdělovač do lůžka v bloku motoru, až ozubený konec hřídele rozdělovače zapadne do ozubení svislého hřídele.

Rozdělovač se na bloku motoru upevní (obr. 204), zkontroluje se seřízení předstihu, nasadí hlavice a zkontroluje se nasazení kabelů vedoucích k odpovídajícím svíčkám.

Nastavení zapalování lze rychleji provést pomocí stroboskopické lampy (jen při chodu motoru). Předem je proto nutné provést hrubé nastavení rozdělovače v klidu, aby bylo možno motor vůbec spustit;

- kladná svorka lampy se napojí na svorku zapalovací cívky nebo akumulátoru (popř. se postupuje podle návodu výrobce);
- svorka ukostření se upne na kostru vozidla nebo záporný pól akumulátoru;
- mezi zapalovací kabel svíčky 1. válce a svíčku 1. válce se vloží snímač, resp. koncovka kabelu stroboskopické lampy;
- značka na obvodu setrvačníku se pro lepší viditelnost označí křídou nebo bílou barvou \;
- spustí se motor a přerušovaný paprsek světla stroboskopické lampy se nasměruje na značku na setrvačníku (po sejmutí pryžového krytu otvoru na skříni spojky);
- je-li zapalování správně seřízeno, musí se značka na obvodu setrvačníku při chodu motoru naprázdno krýt se značkou pro 10°, která je vyznačena na nálitku spojkové skříně. Při zvýšení otáček motoru značka zmizí z pozorovacího otvoru ve směru pohybu hodinových ručiček. I toto je jednoduchá, ale jen pomocná kontrola, že odstředivá regulace předstihu je v činnosti.

Zapalovací cívka

Zapalovací cívka nevyžaduje žádnou údržbu a nelze ji také opravovat. Je proto třeba udržovat ji v čistotě, občas zkontrolovat správné zasunutí vysokonapěťového kabelu vedoucího k hlavici rozdělovače a připojení obou nízkonapěťových vodičů. Při poruše je možné originální cívku nahradit prakticky každou cívkou běžné konstrukce pro 12 V - např. PAL.

 Je-li podezření na vadnou cívku, stačí vytáhnout z hlavice rozdělovače kabel vysokého napětí vedoucí od cívky a jeho kovovou koncovku přidržet asi 1 cm od bloku motoru. Druhá osoba současně startuje motor. Při každém rozpojení kontaktů přerušovače musí mezi kabelovou koncovkou a hmotou bloku přeskočit silná jiskra. V opačném případě je závada buď v cívce, nebo také může být přerušen přívod proudu do cívky, popř. je závada v kontaktech přerušovače.

Cívce neprospívá dlouhodobě zapnuté zapalování při stojícím motoru (např. při odstavení vozidla, v garáži přes noc atd.) Trvalým průtokem' proudu při sepnutých kontaktech přerušovače se může poškodit vinutí nebo izolace cívky teplem.

Kontrola cívky ve zkušebně

Při komplexní kontrole činnosti zapalovací cívky se provádějí následující testy.

A. Ohmický odpor

Ohmický odpor primárního vinutí nesmí být při ,teplotě okolí 20 °C menší než 3 S2.

Odpor sekundárního vinutí musí mít při teplotě 20 °C tyto hodnoty: cívka Marelli 6 750 až 8 250 S2

cívka Martinetti 6 000 až 8 000 cívka Bosch 7 000 až 9 300

B. Izolační odpor proti hmotě motoru

Zapalovací cívka musí vydržet po dobu 3 minut napětí střídavého proudu 500 V, 50 Hz napojeného na konec primárního vinuti a na kovový obal cívky, aniž by nastaly výboje. Izolační odpor proti kostře při 500 Y stejnosměrného napětí musí být roven 50 M@ nebo být větší.

C. Kontrola délky jiskry (na zkušební stolici)

Kontroluje se teplá cívka po nejméně dvou hodinách provozu. Cívka se napojí na primární obvod rozdělovače a všechny jiskry se nechají přeskakovat na kontrolním jiskřišti s ionizujícími hroty. Při frekvenci 50 jisker za sekundu a napětí 12 V musí být délka jiskry minimálně 12 mm.

D. Kontrola jiskry při paralelně připojeném odporu

K jiskřišti se připojí paralelně odpor 1 M@. Délka jiskry nesmí klesnout pod 75 % hodnoty zjištěné při předchozí zkoušce.

E. Kontrola odolnosti proti přetížení

Cívka se zatíží proudem 17 V. Při frekvenci 60 jisker za sekundu se vysoké napětí odvádí do jiskřiště s hroty vzdálenými 10 mm. Zapalovací cívka musí toto přetěžování vydržet po dobu 30 min. Při otevřeném sekundárním okruhu musí cívka vydržet ještě dalších 5 minut napětí 17 V stejnosměrného proudu.

Zapalovací svíčka

Pokud se při provozu vozidla zjistí nepravidelnost v zapalování, popř. dokonce vynechává jeden nebo více válců, je nutno vždy překontrolovat zapalovací svíčky.

Pro vozy Fiat 127 se používají zásadně svíčky s dlouhým závitem určené pro čtyřdobé motory. Svíčky mají vysunuté jiskřiště. Mění se podle údajů výrobce, obvykle po ujetí každých 15 000 km, i když se na pohled zdají být v pořádku. Elektrody během provozu podléhají trvalému opotřebení, protože se od nich při přeskočení jiskry oddělují mikroskopické částečky hmoty.

Svíčka, která má vzdálenost elektrod větší, než je předepsáno, klade přeskoku jiskry větší odpor a zejména v zimním období může být příčinou špatných startů nebo úplného vynechání zapalování. Vymontovaná svíčka se nejdříve celá očistí a pak se drátěným kartáčem odstraní usazeniny z obou elektrod. Lístkovou měrkou se zkontroluje jejich vzdálenost, která se případně upraví přihnutím vnější elektrody. Nikdy se nesmí měnit postavení střední elektrody, aby se nepoškodil porcelánový izolátor. Vnější elektroda se mírným poklepem přihne na předepsanou hodnotu 0,5 až 0,6 mm.

Má-li izolátor vnitřní elektrody demontované svíčky slabě hnědé zabarvení, je vše v pořádku a v motoru jsou používány svíčky se správnou tepelnou hodnotou. Je-li vnitřní izolátor černý s množstvím usazenin, je používaná svíčka příliš studená, její samočistící efekt se nemůže uplatnit, a proto se zanáší. V tomto případě je třeba použit nové svíčky s nižší tepelnou hodnotou. Naopak při používání svíčky s nízkou tepelnou hodnotou je její izolátor vnitřní elektrody sněhově bílý, křehký a s bublinkami na povrchu. V tomto případě je třeba naopak používat studenější svíčky, tedy s vyšší tepelnou hodnotou. Barva izolátoru svíčky může indikovat i kvalitu směsi dodávané karburátorem. Černý izolátor s usazeninami ukazuje na bohatou směs a naopak šedé zbarvení (až bílé) je důsledkem chudé směsi.

Označení čs, svíček, např. 14 L - 8 Y, má tento význam:

14 - závit svíčky,
L - typ závitu (dlouhý),
8 - tepelná hodnota,
Y - vysunuté jiskřiště.