|
Akumulátor
|
|
Akumulátor Pokyny pro kontrolu a údržbu akumulátoru jsou uvedeny v následující kapitole. Akumulátor je umístěn na velmi dobře přístupném místě uvnitř motorového prostoru. Technická data jsou v tab. 43. Tabulka 43. Akumulátor. Technická data
Náhradou za původní akumulátory lze použít (po úpravě upevnění) i čs. akumulátor 6 N 3á, který má rozměry 209 X 169 X 214 a kapacitu 35 Ah, protože pro italský trh jsou vozy Fiat 127 vybavovány akumulátory 0 34 A h. Upevnění je třeba doplnit o táhlo a držák, např. jako upevnění akumulátoru u vozů Fiat 128. Péče o akumulátor Kontrola a údržba akumulátoru Akumulátor je třeba udržovat stále čistý a suchý, zvláště jeho horní plochu. Při jeho čištění se nesmí uvolněná nečistota a prach dostat do článků. Po očištění se zkontroluje, zda zalití (u starších provedení) jednotlivých článků nemá trhliny a zda nádoba akumulátoru není poškozena. Jakákoliv netěsnost se projeví ztrátou elektrolytu, který při styku s kovovými předměty vyvolává rychlou korozi. K uvolnění nebo utažení pólových svorek se používá vždy odpovídající klíč, nikoli kleště. Při uvolňování nebo nasazování svorek se nesmí nikdy používat násilí a svorky se nikdy nesmějí uvolňovat tahem za kabel. Nadměrné namáhání by mohlo způsobit uvolnění pólového vývodu; což by mělo za následek vytékání elektrolytu. Podle potřeby se kontroluje upevnění pólových svorek k pólovým vývodům. Bývají značně zoxidované, proto je nutno svorky i vývody očistit a po zpětném nasazení a dotažení potřít mazacím tukem, aby se oxidace co nejvíce zpomalila. Hladina elektrolytu Během provozu se u akumulátoru pravidelně kontroluje výška hladiny elektrolytu v jednotlivých článcích. Ve studeném období se hladina kontroluje příležitostně, v létě častěji, ale nejméně jednou za měsíc nebo po ujetí asi 3 000 km. Hladina elektrolytu v každém článku má dosahovat k spodní hraně nalévacího otvoru. Výšku hladiny je možno kontrolovat také skleněnou trubičkou vloženou do otvoru ve víku článku. Trubička se ponoří až k deskám, horní otvor trubičky se uzavře prstem, trubička se vyjme a podle výšky sloupce elektrolytu v trubičce se zjistí výška hladiny elektrolytu v článku. U nových, průhledných akumulátorů tato zdlouhavá práce odpadá a stav elektrolytu lze vizuálně kontrolovat podle minimální a maximální rysky vyznačené na celém obvodu akumulátoru. Pokud hladina elektrolytu klesne pod povolenou mez, je nutno ihned dolít destilovanou vodu - nikdy ne' kyselinu. Dolévání je třeba věnovat zvýšenou pozornost, aby nedošlo k přelití článků. U novějších akumulátorů se nedolévají články jednotlivě, ale destilovaná voda se dolévá do ohraničeného prostoru (okolo všech plnicích otvorů). Hladina elektrolytu nesmí překročit maximální povolenou hranici. Při vyšším stavu elektrolytu by plyny, které z něj unikají, zapříčinily vystřikování elektrolytu z článků na svorky, vývody i držák. Destilovanou vodu je možno koupit ve větších drogeriích a u benzínových čerpadel. Při práci s akumulátorem a zejména s elektrolytem je nutno dodržet maximální opatrnost, nedotýkat se zbytečně ani pracovního oděvu a po ukončení práce si ihned pečlivě umýt ruce. Při prokazatelném vylití elektrolytu (např. při neopatrné manipulaci apod.) je možno elektrolyt potřebné hustoty koupit ve vybraných drogeriích. Kontrola stavu nabití akumulátoru Informace o nabití akumulátoru se získá změřením hustoty elektrolytu, která má být 1,28 g/cm3 při teplotě 15 až 25 °C. Používat pro kontrolu nabití voltmetr s bočníkem se nedoporučuje, protože způsobuje rychlé vybíjení. Navíc u novějších akumulátorů se zalitými pólovými spojkami nelze voltmetr se zátěží vůbec použít. Hustota elektrolytu se odečítá na hranici ponoření plováku hustoměru v elektrolytu. Hustoměr se při tom drží svisle a plovák musí v rozšířené části hustoměru volně plavat a nedotýkat se stěn. Po změření hustoty se elektrolyt vrátí do stejného článku, odkud byl odebrán. Při měření hustoty je třeba dbát, aby elektrolyt z hustoměru neodkapával, neboť zvláště na lakovaných dílech karosérie by způsobil neodstranitelné stopy. Přesné změření stavu akumulátoru hustoměrem ovlivňují následující podmínky: 1. Hladina elektrolytu musí dosahovat předepsané výše. V zimním období se na akumulátor kladou značně větší energetické nároky než v létě, a proto musí být. zejména v této době v dobrém stavu. Stupeň jeho nabití neklesá jenom občasným pojížděním, studenými starty, častějším zapínáním elektrických spotřebičů, ale i tím, že s klesající teplotou ovzduší klesá i jmenovitá kapacita zcela nabitého akumulátoru. Pokles kapacity je zřejmý z tabulky. Závislost kapacity akumulátoru na teplotě
Není-li zaručeno, zejména v zimních měsících, že akumulátor bude moci zajistit spolehlivé nastartování vozu, je lépe vyjmout ho z vozidla, umístit do vytápěné místnosti a namontovat až těsně před jízdou. Při odstavování vozu na delší dobu (např. v zimním období) je účelné vyjmout akumulátor při pokojové teplotě. Uskladněný akumulátor se musí každý měsíc zkontrolovat a popř. dobít. O stavu akumulátoru se lze přesvědčit také změřením poklesu jeho napětí při zatížení. Krátkodobě se zapne spouštěč. Napětí při zkoušení nesmí klesnout pod 10,5 V. Klesne-li více, může být závada v akumulátoru, který má vlivem sulfatace desek příliš velký vnitřní odpor. Pozor: Při vyjímání akumulátoru z vozu je třeba nejdříve odpojit záporný pól (ukostření) a pak teprve kladný pól, aby se vyloučila možnost zkratu. Při vkládání akumulátoru do vozu je postup obrácený, nejdříve se připojí kladný pól a pak záporný pól (kostra). Příčiny nadměrného vybíjení akumulátoru Pokud dojde k vybití akumulátoru během provozu (samozřejmě kromě dlouhodobého odstaveni vozu, během něhož dochází v akumulátoru k pozvolnému samovybíjení), je nutno hledat závadu v elektrickém zařízení vozidla. Obvyklé jsou následující závady. Vadné elektrické zařízení vozu. Buď je poškozený alternátor (dynamo) a nedodává proud, nebo je chyba v regulačním členu, a ta znemožňuje správné dobíjení akumulátoru. Nedostatečná izolace elektrického vedení. K poškození může dojit během provozu prodřením izolace, nebo při neodborné montáži dodatečných spotřebičů nemusí být vždy dostatečně pečlivě udělána izolace vodičů. Je-li k dispozici měřič izolačního odporu (Megmet), provede se kontrola tak, že se měřicí přístroj zapojí mezi volný kabel kladného pólu a kostru při zcela vypnutých spotřebičích. I při nepříznivých okolnostech (mokrý vůz apod.) nesmí být izolační odpor menší než 10 000 @. Rychlou kontrolu lze provést miliampérmetrem, který se zapojí do série mezi kladný pól akumulátoru a jeho připojovací kabel. Při vypnutých spotřebičích nesmí protékající proud překročit 1 mA: Touto zkouškou se také zjistí nesprávné zapojení dodatečně montovaných spotřebičů (např. otáčkoměru), které stále odebírají proud. Montáž přídavných spotřebičů, při níž byl překročen celkový výkon alternátoru (dynama) - viz odst. 3.10.10. Používání vozu k častým krátkým jízdám s častým zastavováním (městský provoz). V tomto případě se akumulátor častým startováním rychle vybijí a dynamo nestačí nahradit ztráty vybíjením, protože jeho otáčky jsou příliš malé. Proto je vhodné při jízdě nízkou rychlosti používat co nejvíce nižší rychlostní stupeň, aby dynamo pracovalo v optimálních otáčkách. Tato připomínka platí pouze pro vozy s dynamem Fiat 126p (600 cm3). Značná sulfatace jednoho nebo více článků akumulátoru, popř. značné usazeniny způsobují zkratování článků. Nabíjení akumulátoru vnějším zdrojem Pokud se na elektrickém zařízení vozidla provádí pravidelná údržba a dodržují se všechny uvedené zásady, je dobíjení akumulátoru vnějším zdrojem nutné, jen pokud bylo vozidlo delší dobu mimo provoz. Při nabíjení je třeba dodržet následující zásady: - po vyjmutí z vozidla akumulátor řádně očistit, zejména jeho
horní desku; Akumulátor se může také nabíjet ve vozidle, ale musí se předem od
pojit celá elektrická soustava a okolí akumulátoru se musí chránit před vystřikujícím elektrolytem. |