Brzdy
[ Domů ] [ Nahoru ] [ Motor ] [ Spojka ] [ Převodovka ] [ Řízení ] [ Karoserie ] [ Brzdy ] [ Elektrika ] [ Větrání a topení ] [ Nápravy ] [ Kola a pneumatiky ] [ Modernizace ] [ F128 Kontrolní úkony na bloku motoru ] [ Obrazová dokumentzace ] [ Tabulka 27 ] [ Technické ůdaje ] [ Tabulky filtrů ] [ Odkazy ]

[ Dokumentace ]

Automobily Fiat 127 mají provozní brzdu kapalinovou a parkovací (ruční) mechanickou. Kapalinová soustava je dvouokruhová; jeden okruh působí na brzdy předních, druhý na brzdy zadních kol (obr 189). Přední, kotoučové brzdy jsou ovládány jedním válečkem s jedním pístem a brzdná síla je přenášena přes kluzné uložení třmenu (tzv. plovoucí třmen). Zadní, čelisťové (bubnové) brzdy jsou jednonáběžné s letmo uchycenými čelistmi (tzv. plovoucí čelisti) ovládanými jedním brzdovým válečkem se dvěma písty. Přední i zadní brzdy jsou samoseřizovací, tzn. se samočinným seřizováním vůle brzd

.

Obr. 189 Schéma brzdové soustavy

Mechanická parkovací brzda působí pouze na zadní kola.

Brzdy jsou z hlediska bezpečnosti, a to je nejzávažnější hledisko, nejdůležitější ústrojí celého vozu. Je proto třeba věnovat jejich poznání, kontrole, údržbě a seřizování maximální pozornost a každou práci zkontrolovat raději dvakrát. Na to, že i brzdy se musejí zabíhat, se nesmí zapomenout nejen u nového vozu, ale i po výměně brzdových destiček, čelistí, těsnění ve válečcích atd.

Brzdová soustava je naplněna originální kapalinou Fiat s modrou etiketou, která odpovídá normě SAE J 1703b. To znamená, že je mísitelná s brzdovými kapalinami vyhovujícími této normě. Z československých

kapalin je to Synthol HD 190 (zelená}, příp. HD 205 (žlutá). Naše červená kapalina se nesmí používat, protože nemá potřebné vlastnosti a je vyrobena na jiné bázi.

Při malém úniku brzdové kapaliny je možné originální náplň dolít naší, kapalinou Synthol HD 190 nebo HD 205. Při větší ztrátě je lépe původní náplň vypustit, brzdovou soustavu propláchnout novou kapalinou nikoli lihem -, naplnit čerstvou kapalinou a odvzdušnit.

Brzdová soustava se skládá z dělené nádržky brzdové kapaliny, hlavního brzdového válce, brzdového potrubí a hadic, zátěžového omezovače brzdného tlaku v okruhu zadních kol, brzdových válečků a vlastních brzd.

Hlavní technická data brzdové soustavy jsou v tab. 41.

Tabulka 41. Brzdy. Technická data

Nádržka brzdové kapaliny

Nádržka vyrobená z průhledného plastu je dvoukomorová s jedním společným nalévacím otvorem. Víko nalévacího hrdla je opatřeno odvzdušňovacím ventilem, který spojuje prostor nad kapalinou s vnějším ovzduším a vyrovnává podtlak vznikající po sešlápnutí brzdového pedálu. U vozů od roku výroby 1976 je nádržka brzdové kapaliny přemístěna z podběhu levého blatníku přímo na hlavní brzdový válec a její odvzdušnění je provedeno dvěma zářezy v šroubení víka nádržky. Součástí víka je u tohoto provedení i indikátor (plovák s kontakty) minimální hladiny brzdové kapaliny v nádržce.

Přední polovina nádržky zásobuje kapalinou přední část hlavního brzdového válce, a tím i zadní brzdy. Zadní polovina nádržky zásobuje druhou část hlavního válce a přední brzdy. Toto uspořádání zajišťuje při poruše jednoho brzdového okruhu spolehlivou funkci druhého okruhu.

Indikátor hladiny brzdové kapaliny

Součástí nového provedení nádržky brzdové kapaliny umístěné přímo na hlavním brzdovém válci je indikátor hladiny brzdové kapaliny. Je tvořen plovákem a kontaktem pro signalizaci nadměrného poklesu hladiny. Stisknutím pryžového krytu na víku nádržky se kontroluje funkce indikátoru. Kontrolní žárovka poklesu hladiny brzdové kapaliny je společná se žárovkou signalizující zatažení parkovací brzdy (ve spodní části rychloměru).

Předchozí modely měly indikaci poruchy v jednom z brzdových okruhů, která byla založena na tomto principu: pokles tlaku v jednom z brzdových okruhů způsobil vychýlení válečku v T rozvodce, umístěné v brzdovém okruhu v motorovém prostoru na levém podběhu, na jednu stranu, a tím sepnutí kontaktu varovného světla.

Hlavní válec brzdy

Hlavní válec brzdy (obr. 190) je přímo ovládán od brzdového pedálu. Je proto připevněn pod náhradním kolem na dělicí stěnu mezi motorovým prostorem a prostorem pro cestující. Sešlápnutím brzdového pedálu je kapalina vytlačována z obou komor hlavního válce brzdy do brzdového potrubí a dále k jednotlivým kolům.

Jako náhradní díl se dodává většinou pouze celý válec brzdy nebo jeho těsnění. Těleso hlavního válce brzdy ani písty a pružiny se jako náhradní díly nedodávají. Při jejich poruše se pak musí vyměnit celý hlavní válec brzdy.

Demontáž a kontrola hlavního válce brzdy

U vozů s nádržkou brzdové kapaliny na vnitřním levém podběhu předního kola se při demontáži hlavního válce brzdy z vozidla nejdříve sejme víko této nádržky a spodní odtokové otvory se vhodným způsobem utěsní, aby po odpojení přívodních hadic k hlavnímu válci brzdy nevytékala brzdová kapalina. U vozů s nádržkou umístěnou přímo na hlavním válci brzdy tento úkon odpadá.

Pak se brzdové potrubí vedoucí k předním brzdám a k omezovači brzdového tlaku v zadním brzdovém okruhu odpojí uvolněním jejich koncovek (dutých šroubů) na hlavním válci brzdy. Po odšroubování dvou matic se hlavní válec brzdy vyjme z vozidla. Je-li nádržka brzdové kapaliny součástí hlavního válce brzdy, odpojí se před vyjmutím z vozu elektrické vedení k indikátoru hladiny a po vyjmutí hlavního válce brzdy z vozu se z nádržky vylije brzdová kapalina do připravené čisté nádoby, aby se mohla opět použít.

Další demontáž se provádí na pracovním stole. Vyšroubuje se šroubení přívodů brzdové kapaliny od nádržky (u provedení _s nádržkou na hlavním válci brzdy tato činnost odpadá). Krycí manžeta (obr. 190) se sejme ze zářezu na tělese válce, vyšroubují se dorazové šrouby na spodní části válce a šroubový uzávěr. Teprve pak se mohou vyjmout z hlavního válce brzdy vratné pružiny, jejich misky, pryžová těsnění a přídavné kroužky. Písty, tlačné pružiny a pryžové těsnění je nutno pečlivé prohlédnout, zda nejsou opotřebeny. Nejlépe je ovšem při zpětné montáži použít nové díly, zejména pryžová těsnění.

Vnitřní stěny hlavního válce brzdy a povrch pístů musí být naprosto hladké, bez zjevných nerovností, skvrn rzi a zdrsněných míst. Malé povrchové vady lze odstranit lapováním. Přehlazení vnitřního povrchu hlavního válce brzdy je možné, jen jsou-li nerovnosti malé. Jinak je nebezpečí, že se vnitřní průměr zvětší nad přípustnou mez. Při dokonale hladkém povrchu zmíněných dílů se zamezí ztráty brzdové kapaliny, rychlé opotřebení pístů a pryžových těsnění.

Před složením hlavního válce brzdy je třeba jeho jednotlivé díly řádně omýt v brzdové kapalině, jíž bude naplněna brzdová soustava. K mytí je možno použít i líh nebo benzín (za předpokladu dokonalého osušení, nejlépe stlačeným vzduchem). Přitom je třeba zamezit jakýkoli dotyk jednotlivých dílů s oleji, benzínem, petrolejem a naftou, protože tyto látky působí agresivně na pryžové těsnicí díly.

Při skládání hlavního válce brzdy je pracovní postup opačný než při demontáži. Jednotlivé díly je třeba před smontováním jemně potřít brzdovou kapalinou. Po skončení montáže je nutné brzdovou soustavu odvzdušnit.

Zátěžový omezovač brzdného tlaku

Zátěžový omezovač brzdného tlaku v okruhu zadních kol je zařízení, které podstatně zvyšuje aktivní bezpečnost jízdy. Upravuje tlak v brzdových válečcích zadních kol v závislosti na zatížení zadní nápravy vozidla. Při brzdění je vlivem klopného momentu zadní část vozu odlehčována, a proto je nutné k zamezení zablokování zadních kol omezit i velikost brzdného tlaku. Působením omezovače se sníží tlak brzdové kapaliny přicházející do brzdových válečků zadní nápravy, a tím i brzdná síla. Čím je brzdění intenzivnější, resp. čím je zadní náprava více odlehčena, tím víc je redukován tlak kapaliny a tím menší silou jsou zadní kola brzděna. Samozřejmé regulátor reaguje také na statické zatížení, tzn., že plně zatížený vůz má zadní nápravu více brzděnou než vůz zatížený jenom řidičem.

Těleso omezovače je připevněno na karosérii uprostřed vozidla v blízkosti zadního listového pera, Omezovač je ovládán zkrutnou tyčí, jejíž druhý konec je připevněn k spodnímu trojúhelníkovému příčnému ramenu za levým zadním tlumičem pérování.

Omezovač se seřizuje (obr. 191) takto:

1. Povolit upevňovací a seřizovací šrouby tělesa omezovače.
2. Uvolnit spojovací rameno 4 od kotevního čepu příčného ramena 11.
3. Zkontrolovat, zda konec osy 3b zkrutné tyče 3 je vzdálen 43 +- 5 mm od středu lůžka pryžového dorazu.
4. Ochrannou manžetu povytáhnout tak, aby bylo možno zkontrolovat, zda se konec tyče dotýká pístu omezovače. Pokud se nedotýká, povolit šrouby a omezovač nasměrovat tak, aby se píst 8 lehce dotýkal konce 3a zkrutné tyče 3:
5. Dotáhnout nejdříve spodní a pak horní šrouby předepsaným momentem 25 N m.
6. Kotevní spojku 4 spojit s příslušným čepem 5 příčného spodního ramena 11 a zasunout pérovou pojistku.

Tím je omezovač správně nastaven. Při namátkových kontrolách spodku vozu je vhodné přesvědčit se, zda není uvolněn nebo přerušen spoj mezi zkrutnou tyčí a příčným ramenem (pérová pojistka - spojka)

Obr. 191 Zátěžový omezovač brzdného tlaku a jeho seřízení

.

Brzdové potrubí a hadice

Brzdové hadice zajišťují přívod brzdové kapaliny do hlavního válce brzdy (kromě dále uvedené výrobní změny) a do brzdových válečků jednotlivých kol: Brzdové potrubí je kovové. Rozvádí kapalinu z hlavního válce brzdy do předních podběhů, popř. přes indikátor poruchy brzdového okruhu k omezovači brzdného tlaku zadního okruhu a odtud do zadních podběhů.

Vozy do roku výroby 1976 mají nádržku brzdové kapaliny umístěnu na levém podběhu a brzdové hadice spojují obě komory této nádržky s hlavním válcem brzdy.

Vozidla od roku 1976 mají nově tvarovanou nádržku brzdové kapaliny umístěnu přímo na hlavním válci brzdy, a proto byly spojovací hadice zrušeny.

Vedení brzdové kapaliny nevyžaduje během provozu žádnou údržbu. Ovšem pečlivá kontrola celého vedení brzdové kapaliny je velmi důležitá, neboť tím lze předejít poruchám brzd a případným škodám. Proto je třeba provádět kontrolu pravidelně, a také při sebemenší poruše brzd. Kontroluje se:

 - bezvadný stav brzdového potrubí i hadic rozvodu brzdové kapaliny nikde nesmějí být žádná promáčklá místa ani trhliny, v blízkosti vedení nesmějí být žádné ostré hrany, o něž by se hadice mohly poškodit;

 - zda brzdové hadice vyrobené z opředené pryže nepřišly do styku s minerálními oleji ani s mazadly; silným tlakem na brzdový pedál se kontroluje, zda se hadice někde nenadouvají;

 - zda jsou držáky brzdového potrubí pevné, protože při jejich uvolnění vzniká během provozu chvění, které může způsobit až zlomeni brzdového potrubí;

 - zda nikde neuniká brzdová kapalina ze spojů nebo brzdových válečků; prosakuje-li kapalina u spojů, je možné pokusit se spoj dotáhnout, ale nesmí se přitom pootočit vedení.

Ve sporných případech, kdy nelze zcela zaručit neporušenost, je nutno celý díl vyměnit. Jakákoli nedbalost zde může mít za následek nedozírné hmotné škody a tragédie.

Nezávisle na stavu brzdových hadic doporučuje výrobce po ujetí 100 000 km nebo po 5 letech provozu všechny hadice vyměnit. Má se tím vyloučit náhlé poškození brzdových hadic stářím nebo únavou.

Po delším čase může dojít i k porušení brzdového potrubí korozí. Proto výrobce doporučuje brzdovou kapalinu vyměnit po ujetí asi 60 000 km nebo po 2 letech provozu.

Při generální opravě vozidla se obvykle brzdové hadice a potrubí vyměňují.

Kotoučové brzdy předních kol

Na vozech Fiat 127 a Fiat 128 se používají u předních kol kotoučové brzdy s tzv. plovoucím brzdovým třmenem, který má pouze jeden píst (obr. 192). Při brzdění přitlačí píst vnitřní brzdovou destičku na vnitřní stranu kotouče, přitom vznikne v axiálním směru stejně velká reakční síla, která posune brzdový třmen v jeho uložení proti směru pohybu pístu, takže třmen přitlačí na kotouč i vnější brzdovou destičku. Po uvolnění tlaku se píst snaží vrátit do výchozí polohy, ale je brzděn svým pryžovým těsnicím kroužkem. Tímto způsobem se automaticky vymezuje zpětný posun pístu, a tím i vzdálenost mezi brzdovými destičkami a brzdovým kotoučem.

Obr. 192 Řez třmenem kotoučové brzdy

1 - brzdové obložení (destičky); 2 - těleso brzdy (třmen); 3 - manžeta pístu; 4 - těsnící kroužek; 5 - brzdový váleček; 6 - píst

Demontáž brzdového třmenu a výměna destiček

Před každou prací na brzdách je vhodné brzdy důkladně umýt teplou vodou se saponátem a osušit, nejlépe stlačeným vzduchem. K mytí se nesmí používat minerálních rozpouštědel, která by poškodila pryžovátěsnění brzdových válců. Je samozřejmé, že před mytím byl vůz zvednut, podložen a byla sejmuta kola.

Nejdříve se utěsní spodní otvory nádržky brzdové kapaliny, aby brzdová kapalina při další práci neunikala (popř. stačí utěsnit odvzdušnění víka nádržky).

Odpojí se brzdová hadice od brzdového třmenu. Dále se provedou následující práce (obr. 193).

1. Kleštěmi nebo vratidlem od klíče na svíčky se vyjmou zajišťovací drátová pera kluzných destiček.
2. Kluzné destičky se mírným poklepáváním na trn vytlačí ze svého uložení směrem k převodce.
3. Brzdový třmen se zatlačí co nejvíc dolů, horní část se vykloní a celý třmen se vyjme z držáku.
4. Z držáku třmenu se vyjmou nebo mírně vypáčí brzdové destičky, popř. přítlačná plochá pera destiček.

Při výměně brzdových destiček se provádí pouze operace 1 až 4 (brzdovou hadici není třeba odpojovat). Vyjmuté destičky je třeba pečlivě prohlédnout, a je-li tloušťka obložení menší než 1,5 mm (tj. zmizí-li opotřebením středová drážka v obložení), je nutno destičky vyměnit za nové. Brzdové destičky se dodávají ve dvou provedeních, s bílým nebo hnědým pruhem. Do jednoho vozidla lze montovat pouze destičky stejného označení.

Po vymontování brzdových destiček se obvykle zjistí, že vnitřní destička, která byla u brzdového válečku, je více opotřebena než vnější. Je to způsobeno tím, že během provozu vzrůstá odpor na kluzném vedení třmenu, vnější brzdová destička je tím přitlačována k brzdovému kotouči menší silou, a proto se i méně opotřebí. Pokud tloušťka více opotřebované destičky neklesne pod stanovenou mez 1,5 mm, je možné při zpětné montáži destičky prohodit, tj. vnější, méně opotřebenou dát na vnitřní stranu a obráceně, i když výrobce tuto záměnu nedoporučuje.

Při demontáži je vhodné překontrolovat stav pryžové těsnicí prachové manžety válečku (podrobněji v následujícím textu)

.

Obr. 193 Demontáž brzdových destiček

1 - držák brzdových čelistí ; 2 - kluzná destička; 3 - drátěná spona; 

Rozložení brzdového třmenu

Při rozložení brzdového třmenu přední kotoučové brzdy je třeba nejprve sejmout pryžovou ochrannou manžetu z drážky v tělese třmenu. Je-li poškozena, je třeba ji neprodleně vyměnit. Prach a nečistoty vnikající poškozenou manžetou ztěžují a postupně až znemožní zpětný pohyb pístu po uvolnění tlaku na pedál, brzda pak stále brzdí, vůz táhne ke straně a brzdové destičky jsou ve velmi krátké době opotřebeny.

Dojde-li k této závadě, je nutno rozložit brzdový třmen a vyměnit těsnicí kroužek pístu současné s vyčištěním celého válečku. Píst se vytlačí z válce stlačeným vzduchem. Proud vzduchu se vede přívodem brzdové kapaliny. Po vyjmutí pístu se` vyjme z drážky pryžový těsnicí kroužek, vše se řádně očisti čistou brzdovou kapalinou nebo vodou se saponátem. Při čištění vodou je nutné součásti ihned osušit a konzervovat, jinak vzniká nebezpečí rychlé povrchové koroze.

Plochy pístu i válce nesmějí mít rýhy ani být jinak opotřebeny. Zjistí-li se jakákoli závada, je třeba díly vyměnit.

Složení a montáž brzdového třmenu

Po kontrole, popř. výměně opotřebených a vadných dílů se těsnicí kroužek nejdříve nasune do drážky ve válečku. Před zasunutím pístu se lehce potřou styčné plochy brzdovou kapalinou a píst se vsune do válečku až do zadní polohy (na doraz). Pak se připevní pryžová ochranná manžeta, jejíž zesílená část musí správně sedět v drážce třmenu.

Smontovaný brzdový třmen se do držáku zamontuje stejným pracovním postupem, jakým probíhá zpětná montáž brzdových destiček:

1. Brzdové destičky a jejich plochá přítlačná pera se zasunou do držáku třmenu.
2. Brzdový třmen se nasadí nejprve dolní a pak horní částí do držáku třmenu a třmen se v držáku upevní zasunutím kluzných destiček. Pro snížení třecích odporů je možno styčné plochy brzdového třmenu a kluzných destiček před smontováním potřít lehce tukem.
3. Kluzné (zajišťovací) destičky se po usazení zajistí proti samovolnému posunu pojistnými drátovými pery.

Tím jsou ukončeny práce spojené s výměnou brzdových destiček. Byl-li demontován celý brzdový třmen, je nutno ještě připojit brzdovou hadici, dotáhnout šroubení hadice a zajistit ho plechovou pojistkou. Pak se uvolní spodní otvory v nádržce brzdové kapaliny (pokud byly utěsněny) a v případě potřeby se doplní brzdová kapalina. Nakonec se brzdy odvzdušní.

Pokud byly vyměňovány pouze brzdové destičky, neodvzdušňují se. Po ukončení jakékoli práce s brzdami - ať již předními nebo zadními - je nutné vždy je zkontrolovat. Po výměně destiček je třeba s novými destičkami jezdit prvních několik set kilometrů opatrněji', protože i brzdy se musí zaběhávat. Při pravidelné péči o brzdy a při běžném provozu vydrží původní destičky 20 000 až 35 000 km.

Demontáž a montáž brzdového kotouče, kontrola

Jsou-li sejmuty brzdový třmen, brzdové destičky i jejich plochá pera, je možno bez demontáže brzdového kotouče z kola zkontrolovat pravoúhlost plochy kotouče k ose kola. Číselníkový úchylkoměr se nasadí měřicím hrotem asi 2 mm od vnějšího obvodu brzdového kotouče na plocha kotouče a při jeho pomalém otáčení se měří boční výchylka. Maximální přípustná tolerance je 0,15 mm. Je-li výchylka větší, je třeba nechat neprodleně kotouč přebrousit. Přebroušením se ale nesmí zeslabit pod 9,35 mm.

Pokud by se při měření zjistila odchylka větší než 0,15 mm a tento kotouč by se dále používal, je nebezpečí nadměrného opotřebení předního ložiska kola, popř. i jeho zničení. Poškozený nebo jinak opotřebovaný kotouč je třeba ihned vyměnit. To platí i v případě, kdy se zjistí, že třecí plochy brzdového kotouče mají hluboké rýhy, které není možno povoleným přebroušením odstranit.

Je-li při kontrolním měření brzdový kotouč tlustý 9 mm a méně, tedy 0,35 mm uvažovaných na opotřebení provozem je již vyčerpáno, je třeba takový kotouč vyměnit jako dále nepotřebný.

Brzdový kotouč se z náboje kola demontuje po uvolnění dvou šroubů (jeden má čep pro nasazování kola), které ho k náboji připevňují, pomocí stahováku.

Při zpětné montáži se brzdový kotouč nasadí na náboj kola a připevní se oběma šrouby. Je vhodné potřít styčné plochy grafitem (příp. mírně přebrousit smirkovým plátnem nebo pilníkem).

Čelisťové brzdy zadních kol

Čelisťová brzda je tvořena jedním brzdovým válečkem s dvěma písty a dvěma čelistmi v tzv. plovoucím uložení. Čelisti jsou opatřeny samočinným seřizovacím ústrojím, které automaticky nastavuje provozní vůli mezi čelistí a brzdovým bubnem. Samočinné ústrojí je zobrazeno na obr. 194. Po uvolnění brzdového pedálu se čelisti působením vratných pružin oddálí od bubnu pouze o vzdálenost, která je určena vůlí mezi čepem a pouzdrem. V oválném otvoru čelisti je toto zařízení upevněno pomocí třecích podložek se silnou pružinou. Třecí síla ve styčné ploše musí být větší, než je vratná síla pružin. V opačném případě je nutné provést kontrolu, popř. výměnu (viz další text).

Obr. 194 Samoseřizovací zařízení zadních brzd

1 - pojistný kroužek; 2 - podložka; 3 - třecí podložka; 4 - pružina; 5 - pouzdro; 6 - brzdová čelist;

Demontáž zadní čelisťové brzdy, výměna čelistí

Nejdříve se zdvihne zadní část vozu, vůz se bezpečně podloží a sejme se kolo. Odvzdušňovací otvory v nádržce brzdové kapaliny se utěsní, aby kapalina nevytékala. Při výměně brzdových čelistí není třeba utěsňovat nádržku brzdové kapaliny, protože se brzdový váleček nedemontuje. Sejme se brzdový buben, který je na náboji kola pouze nasazen a přišroubován dvěma šrouby, z nichž jeden má hlavu s vodicím čepem pro nasazování kola. Obvykle nelze buben sejmout jen rukou, protože tomu brání značně zkorodovaný povrch ve styku mezi bubnem a nábojem kola. Proto je třeba použít stahovák, před jehož nasazením se opatrně vypáčí plechové víčko náboje.

Aby se při příští demontáži bylo možno obejít bez stahováku, je třeba před zpětnou montáží bubnu mírně přebrousit smirkovým plátnem nebo pilníkem stykovou plochu mezi bubnem a nábojem kola. Dále se pomocí trnu (je možno použít i vratidlo ke klíči na svíčky nebo speciální kleště) sejmou obě vratné pružiny z čelistí a písty brzdového válečku se zajistí převázáním drátem nebo motouzem. Stlačením a pootočením misek se uvolní kolíky plovoucího uložení ve spodní části čelistí, a ty se po vhodném natočení náboje (vybráním k samoseřizovacím elementům) vyjmou. Je třeba si zapamatovat polohu páky ruční brzdy, která zapadá do horní části zadní čelisti.

Demontuje-li se celá čelisťová brzda (tedy nikoli jen čelisti), odpojí se po odjištění plechové pojistky a odšroubování dutého šroubu brzdové

hadice od brzdového válečku. Pak se brzdový váleček po vyšroubování dvou připevňovacích šroubů sejme se štítu brzdy.

Montáž brzdových čelistí se provádí opačným pracovním postupem. Montáž zadních čelisťových brzd je popsána dále.

Brzdový váleček zadních kol

Vyjmutý brzdový váleček .je možno dokonale zkontrolovat pouze po jeho rozložení. Nejdříve se z tělesa brzdového válečku sejmou ochranné pryžové manžety. Tím se uvolní oba písty, které se rovněž vyjmou. Nakonec se z tělesa brzdového válečku vyjmou oba těsnicí pryžové kroužky, misky s tlačným perem a z boku tělesa se vyšroubuje odvzdušňovací šroub. Rozložený váleček je na obr.88. 

Obr. 88 Rozložený váleček čelisťových brzd

1 - těleso válečku; 2 - manžeta; 3 - píst; 4 - těsnění; 5 - talířky; 6 - ružina;

Rozložený brzdový váleček se podrobí pečlivé kontrole. Sleduje se, zda jsou vnitřní plochy válečku i pístu naprosto hladké. Vůle mezi písty a vnitřním povrchem válečku nesmí být příliš velká, písty ve válečku musí být pouze volně posuvné. Malé povrchové nedostatky lze odstranit vyhlazením styčných ploch, např. lapováním. Tím se zamezí možné ztráty kapaliny i rychlé opotřebení pístů a těsnicích pryžových kroužků. Je samozřejmé, že vyhlazení musí být co nejjemnější, aby vnitřní průměr válečků zůstal zachován (v provozních tolerancích). Opěrka čelisti se zářezem je do vlastního pístu naražena a obvykle ji nelze pro silnou korozi oddělit.

Vyjmuté tlačné pero je třeba také překontrolovat, a je-li unavené, vyměnit. Pečlivé se musí zkontrolovat těsnicí pryžové kroužky, ale nejlépe je při každé demontáži brzdového válečku oba těsnicí kroužky preventivně vyměnit za nové.

Pryžové ochranné manžety se vyměňují pouze v případě, že jsou zjevně poškozené nebo příliš staré a popraskané.

Brzdový váleček se složí opačným pracovním postupem. Před složením je vhodné všechny díly jemně potřít brzdovou kapalinou. Při sestavování se nesmí použít násilí, aby se nepoškodily těsnicí plochy. Po nasazení obou manžet se zkontroluje, zda se písty pohybují volně, pouhým tlakem ruky.

Brzdové čelisti zadních brzd

Povrchově zaolejované nebo jinak znečištěné brzdové obložení zadních čelisťových brzd se musí řádně vyčistit (drátěným kartáčem). Promaštěné obložení nelze prakticky nikdy zcela odmastit, a proto musí být vyměněno: Je-li brzdové obložení mastné, je nutné zjistit místo prolínání brzdové kapaliny do brzdového bubnu a závadu ihned odstranit.

Během provozu je třeba kontrolovat míru opotřebení brzdového obložení, a to dvěma okénky v brzdových bubnech. Minimální přípustná tloušťka brzdového obložení je 1,5 mm. Každá čelist se kontroluje na třech místech - nahoře, uprostřed a dole.

Na demontovaném brzdovém obložení se sleduje, není-li pokroucené a nemá-li patrné trhlinky. Vadné obložení špatně přiléhá na brzdový buben a snižuje účinnost brzd, proto je nutné takové obložení vyměnit

Čep (kolík) plovoucího uložení brzdové čelisti se musí v čelisti volně pohybovat. Rovněž musí být v bezvadném stavu všechny díly samoseřizovacího ústrojí, tj. tlačná pružina, třecí podložky, podložka i pojistný kroužek. Vyjmutím tohoto kroužku kleštěmi s kulatými špicemi se po předchozím stlačení silné pružiny (nejlépe přípravkem) všechny díly uvolní. Pozor na možnost poškození třecích příložek. Před složením samoseřizovacího
ústrojí se musí zkontrolovat jeho pružina. Ke stlačení pružiny na délku 9,5 mm se musí použít síly 450 +- 39 N.

Při montáži seřizovacího ústrojí se nejprve jednotlivé díly vloží do oválného otvoru žebra brzdové čelisti v pořadí podle obr. 194 a po stlačení se zajistí pojistným kroužkem.

Každá zadní čelisťová brzda má jednu horní a jednu dolní vratnou pružinu. Obě musí být v bezvadném stavu, vadné se musí vyměnit. Na jejich stavu totiž závisí nejen vracení čelistí po brzdění, ale i správná funkce seřizovacího zařízení.

Správná činnost seřizovacího ústrojí se kontroluje po nasazení obou brzdových čelistí a jejich vratných pružin. Sešlápnutím brzdového pedálu se čelisti rozevřou (čelisti je nutno zajistit drátem, aby se váleček při svém maximálním roztažení nerozložil) a při rychlém uvolnění pedálu se kontroluje, zda třecí podložky neumožňují sklouznutí čelistí zpět. Pokud ano, překonaly vratné pružiny třecí odpor seřizovacího ústrojí a je nutné ústrojí opět přezkoušet, zejména zkontrolovat tlačné pružiny i třecí podložky, popř. i vratné pružiny čelistí a vadné díly vyměnit.

Bubny zadních brzd

Kontrola brzdových bubnů se zaměřuje na posouzení stavu třecích ploch, nemají-li silné a hluboké rýhy, a na změření eventuální ovality bubnu. Je-li porušena kruhovitost třecí plochy, je třeba buben přesoustružit a vyhlazením odstranit stopy po soustružnickém noži. Tak se zabrání nadměrnému otěru, a tím i rychlému opotřebení brzdového obložení a také zmenšení účinnosti brzd.

Přesoustružit brzdový buben lze o 0,8 mm na průměru, aby zůstala rezerva 0,5 mm na provozní opotřebení do maximálního přípustného průměru brzdového bubnu (viz tab. 41).

Montáž zadních čelisťových brzd

Po přezkoušení jednotlivých dílů zadních brzd a jejich případné výměně nebo provedených opravách se zadní brzdy opět smontují. Brzdový váleček se upevní na štít brzdy dvěma šrouby s pružnými podložkami, které se dotáhnou předepsaným momentem 9,8 N m. Hadice brzdové kapaliny se přišroubuje na brzdový váleček, pevné se dotáhne a zajistí pojistkou. Hadice se nesmí při dotahování pootočit. Před nasazením brzdových čelisti se

zkontroluje, zda je seřizovací ústrojí v krajní poloze, tj. nejblíže obloženi. Pak se vsadí brzdové čelisti, které musí svými konci dolehnout nahoře přesně do zářezu opěrky pístu brzdového válečku i do pák ruční brzdy a dole do osazeni na štítu brzdy. Do brzdových čelistí se vsunou kolíky plovoucí
ho uloženi s miskami a pružinami. Po nasazení horní a spodní vratné pružiny se mírným poklepem vystředí obě čelisti tak, aby bylo možno brzdový buben lehce nasadit. Nasazený buben se zajistí dotažením obou šroubů.

Pokud byly měněny brzdové čelisti, popř. jejich obložení, musí se také seřídit ruční brzda. Nakonec se odstraní utěsnění v nádržce brzdové kapaliny (pokud byly výtoky utěsněny) a celá brzdová soustava se odvzdušní.

Odvzdušnění brzdové soustavy

Odvzdušnění kapalinových brzd je důležitý úkon, zcela nezbytný pro bezvadnou funkci brzdového systému. Po každém zásahu do brzdové soustavy (pracuje-li se s brzdovou kapalinou) je nutné soustavu odvzdušnit. Při odpojování brzdových hadic vnikne do brzdových okruhů vzduch, což negativně ovlivní účinnost brzd a zvětší volný krok brzdového pedálu, a vzniklá elastická poddajnost pedálu může způsobit, že vozidlo nelze vůbec zabrzdit.

K dobrému odvzdušnění brzd je třeba dvou pracovníků, z nichž jeden (pomocník) podle pokynů seřizujícího sešlapuje a povoluje brzdový pedál. Před započetím práce se zkontroluje výška hladiny brzdové kapaliny v nádržce, a je-li třeba, doplní se kapalina do nádobky až po hrdlo. Podle potřeby je možné odvzdušnit bud jeden, nebo oba brzdové okruhy. Při odvzdušňování se nejprve odvzdušní brzdový váleček toho kola příslušného okruhu, které je nejvíce vzdáleno od hlavního válce brzd, tj. váleček pravého zadního kola a pak levého zadního kola, popř. dále pravého předního a nakonec levého předního kola. Odvzdušnění samé se lépe provádí při sejmutých kolech, kdy jsou odvzdušňovací šrouby válečků lépe přístupné. Při práci je nutné dodržet následující postup.

1. Na očištěný odvzdušňovací šroub se nasadí pryžová hadice, jejíž druhý konec se ponoří do průhledné nádoby naplněné asi do jedné čtvrtiny brzdovou kapalinou.
2. Pomocník několikrát sešlápne brzdový pedál a drží ho v sešlápnuté poloze. Očkovým nebo trubkovým klíčem se povolí odvzdušňovací šroub. Když pomocník došlápne pedál až na podlahu vozu, šroub se opět dotáhne, a teprve potom pomocník pedál uvolní (viz. násl. poznámka).
3. Předchozí operace se provádí tak dlouho, až z hadice nevycházejí vzduchové bubliny. Je bezpodmínečně nutné průběžně kontrolovat hladinu brzdové kapaliny v nádržce a včas ji doplňovat.
4. Nevycházejí-li již žádné bubliny, pomocník podrží pedál sešlápnutý, odvzdušňovací šroub se dotáhne, pedál se uvolní, sejme se hadice a popř. se nasadí pryžová ochranná čepička.

Uvedeným způsobem se odvzdušni brzdové válečky všech kol. Po skončení práce nesmíme zapomenout doplnit brzdovou kapalinu v nádržce na předepsanou výši.

Brzdová kapalina, která vytekla při odvzdušňování z brzdové soustavy, je obyčejně značně znečištěná. Přesto je ji možno v nouzi použít. Po ustálení a přefiltrování se může čistá část (nikoli kal) nalít přes několikrát přeloženou dámskou punčochu zpět do zásobní nádržky.

Byl-li brzdový systém zcela vyprázdněn, je třeba při jeho naplňování a odvzdušňování postupovat tak to:

1. odvzdušňovací šrouby všech kol se povolí o několik otáček;
2. do brzdového systému se nalévá kapalina, a jakmile začne z některého šroubu vytékat, šroub se utáhne;
3. až po dotažení všech odvzdušňovacích šroubů se provede vlastní odvzdušnění.

Pokud i přes delší odvzdušňování vystupují z brzdové soustavy stále bubliny, je třeba zkontrolovat těsnost a dotažení všech spojů vedení brzdové kapaliny, zkontrolovat těsnost brzdových válečků, popř. jejich pryžová těsnění. Na všech těchto místech může vnikat vzduch do brzdové soustavy.

U dobře odvzdušněných brzd je mrtvý chod pedálu do 25 mm, pedál na konci sešlápnutí nepruží a po opakovaném sešlápnutí zůstává na stejném místě (brzdy se nedají "napumpovat"). Pokud je mrtvý chod větší nebo pedál pruží, znamená to, že je v brzdové soustavě vzduch, a celý postup odvzdušnění je nutno opakovat.

Pouze u některých vozů jsou na odvzdušňovacích šroubech nasazeny ochranné čepičky. Pokud je to možné, nasaďte po ukončení práce na šrouby ochranné čepičky. Pokud nejsou k dispozici původní, je možno použít čepičky z jiného typu automobilu.

Poznámka: Při použití průhledné hadice z PVC, vedené od odvzdušňovacího šroubu vzhůru, není třeba během odvzdušňování šroub uzavírat. Vzduch po sešlápnutí pedálu probublá vytlačenou kapalinou vzhůru a při povolení pedálu se do válečku nasává kapalina z hadice. Odvzdušnění lze provést i bez hadice, sledováním proudu kapaliny vystřikujícího ze šroubu při sešlápnutí pedálu. Vystřikuje-li při sešlápnutí pedálu souvislý proud kapaliny, je okruh odvzdušněn. V obou případech není samozřejmě třeba ani pomocné nádoby s kapalinou.

Parkovací brzda a její seřízení

Parkovací (ruční) brzda je mechanická a působí přes ruční páku pouze na zadní kola. Tato brzda nepotřebuje žádnou zvláštní údržbu. Při kontrole je třeba prohlédnout kovové lano a při zjištěni prasklých drátů lano vyměnit. Dále je třeba zkontrolovat, zda jsou ozubený segment a západka v pořádku. Pak se přezkouší, zda nejsou unaveny vratné pružiny čelistí zadní brzdy, a zkontroluje se lanovod lana s pružinou a páky ve štítu brzdy.

Lano brzdy se po určité době prodlouží a rovněž se opotřebením obložení čelisti zadních brzd poruší původní správné seřízení parkovací brzdy. Před seřizováním se parkovací brzdou několikrát silně zabrzdí,aby se řádně usadily všechny čepy a vymezila se jejich vůle, pak se páka brzdy nastaví na 2. až 3. zub od nulové polohy. Pod vozem se v místech zadního sedadla povolí pojistná matice napínáku a pak se otáčí seřizovací maticí tak dlouho, až se obě strany lana lehce napnou a zadní kola lehce přibrzďují (zkouší se při zdviženém voze rukou). Pak se seřizovací a pojistná matice proti sobě utáhnou (obr. 195).

Obr. 195 Seřizovací parkovací brzdy

1 - táhlo; 2 - vedení lana; 3 - seřizovací matice; 4 - lano; 5 - vratná pružina táhla;

Po seřízení se brzdou několikrát na místě zabrzdi a zkontroluje se (opět rukou), zda při uvolněné brzdě nedrhnou čelisti o bubny. Zvětšil-li se při kontrole chod páky, je nutné celý postup opakovat. Naopak zůstane-li jedno kolo, popř. obě, při zcela uvolněné páce zablokováno, je nutné prohlédnout jednotlivé díly brzdy, zvláště lanovod a vratné pružiny páky, a pak brzdu opět seřídit.

Během provozu je možné zkontrolovat správné seřízení parkovací brzdy najetím do svahu s asi 15 až 20% sklonem a zabrzděním vozu parkovací
brzdou. Páka má být na 3. až 4. zubu a vůz musí být při tom spolehlivě zabrzděn.

Zastavuje-li se po dlouhém a intenzívním brzdění, např. v horách, není dobré ihned po zastavení použít parkovací brzdu. Zahřáté bubny se při ochlazování smršťují, dosednutím na čelisti vzniká pnutí a může dojít

k menším deformacím bubnů. Také v zimě po jízdě v mokrém prostředí je třeba se vyvarovat použití parkovací brzdy, protože při delším odstavení vlhké čelisti k bubnu přimrznou. Se zablokovanými koly je mnohdy rozjezd zcela znemožněn a navíc na sněhu nebo náledí není velká naděje na jejich uvolnění roztlačením ani jiným podobným manévrem.

Kontrola brzd

Stavu brzdové soustavy je třeba věnovat maximální pozornost a při zjištění jakékoli závady zajistit ihned opravu. Bezpečnost jízdy a mnohdy i životů je přímo závislá na stavu brzd. Při každé prohlídce vozidla a při každém pohledu pod vůz je třeba kontrolovat stav všech dílů brzdové soustavy včetně potrubí, hadic a lan.

Kapalinová brzdová soustava nesmí vykazovat žádné stopy po unikání brzdové kapaliny. Stále je třeba kontrolovat výšku hladiny v průhledné nádržce. Po umytí vozu nebo jízdě po mokré silnici, kdy je pravděpodobné, že do brzd vnikla voda, se přibrzděním brzdy vysuší.

Opotřebení brzdového obložení u předních brzd je třeba kontrolovat častěji po sejmutí předních kol - viz přední brzdy. U zadních kol není nutné dělat kontrolu tak často. Úbytek obložení se sleduje otvory v bubnu. Některá provedení - zejména novější vozy - nemají v bubnu kontrolní otvory. Míru opotřebení obložení je možné kontrolovat po sejmutí bubnu.

Závady v brzdové soustavě

1. Malá účinnost brzd:

- znečištěné nebo zaolejované obložení - odstranit příčinu zaolejování, obložení odmastit tetrachlórem nebo benzínem, při větším poškození vyměnit obložení;
- brzdové obložení je zcela opotřebované (na kov) - namontovat nové obložení, popř. při větším poškození přesoustružit kotouč nebo buben; obložení zadních čelisťových brzd nedosedá po celé ploše - obložen
- zabrousit pilníkem, zkontrolovat usazení čelistí, štít brzdy, vratné pružiny vadné díly vyměnit, a mají-li bubny nadměrnou ovalitu, přesoustružit.

2. Brzdový pedál má velký volný chod nebo se sešlapuje až na podlahu:

- u zadních brzd nefunguje seřizovací zařízení - zkontrolovat třecí podložky a jejich přítlačné pružiny;
- v brzdové soustavě je vzduch - zkontrolovat všechny spoje, odstranit závady, odvzdušnit;
- poškozená těsnicí pryžová manžeta hlavního válce brzd nebo brzdových válečků jednotlivých kol - vyměnit.

3. Brzdový pedál se při brzdění chvěje (kmitá):

- brzdový kotouč předních brzd hází - přesoustružit nebo vyměnit kotouč;
- oválný buben zadních brzd - přesoustružit nebo vyměnit; nestejnoměrně opotřebené obložení - vyměnit.

4. Brzdy táhnou k jedné straně:

- znečištěné, zaolejované nebo nadměrně opotřebené obložení u jednoho kola - vyčistit, zjistit závadu, vyměnit obložení;
- rozdílné huštění pneumatik - vyrovnat tlak v pneumatikách; nestejnoměrné opotřebovaný vzorek pneumatik - kola zaměnit tak, aby stejně sjeté pneumatiky byly na jedné nápravě;
- únik brzdové kapaliny u jednoho kola - zjistit důvod, odstranit závadu, doplnit kapalinu, odvzdušnit;
- kolo na protější straně nebrzdí vůbec nebo jen. málo - zjistit důvod, odstranit příčinu (příčinou může být i znečištěná stará brzdová kapalina).

5. Brzdy pískají:

- nečistota (písek) mezi brzdovým obložením a kotoučem, popř. bubnem; závada obvykle brzy zmizí, jinak vyčistit a odstranit písek zaseknutý do obložení ;
- obložení brzd je opotřebeno až na kov - nové obložení, je-li třeba, přesoustružit kotouč nebo buben.

6. Destičky kotoučových brzd se nadměrně opotřebovávají:

použité jiné (měkčí) než originální destičky (např. z Fiat polski); brzdový váleček nebo třmen se nevrací a brzda stále brzdí - váleček (třmen) vyčistit, namontovat nové těsnění i manžetu.

7. Brzdy se nadměrně zahřívají:

brzdy stále brzdí:

- přední brzda - viz bod 6,
- zadní brzda - vadné vratné pružiny a také jako v bodě 6,
- stará brzdová kapalina s usazeninami, které brání volnému pohybu pístů ve válečcích - vyměnit kapalinu, propláchnout novou kapalinou, odvzdušnit;
- špatné seřízená parkovací brzda (zahřívají se pouze zadní kola) ~ seřídit lanovod;
- částečně zatažená parkovací brzda - odstranit překážku pohybu ruční páky.

8. Brzdy blokují:

- vlhké brzdové obložení - během jízdy několikrát přerušovaně přibrzdit;
- nabobtnalé pryžové těsnění manžet válečků - vyměnit, vyčistit, odvzdušnit;
- zadřené písty brzdových válečků - rozložit, jde-li, vyčistit, jinak vyměnit; odvzdušnit;
- chybně seřízený zátěžový omezovač brzdného tlaku - seřídit.

závady odstranit, a nikoli jejich důsledky napravovat vzájemnou záměnou kol nebo otáčením pneumatiky na disku. Pneumatika je tak významná a nákladná součást automobilu, že se několik minut při preventivní prohlídce a popř. odstranění drobné závady vyplatí jak z finančního, tak zejména z bezpečnostního hlediska.