F128 Kontrolní úkony na hlavě válců
[ Domů ] [ Nahoru ] [ F128 Kontrolní úkony na hlavě válců ] [ Tabulka 30 ]

Na hlavě válců je možné provádět některé operace bez její demontáže. Jde zejména o seřizování vůle ventilů vkládáním nebo odebíráním kalibrovaných podložek. Pro ostatní práce, jako je např. odstraňování karbonu,výměna ventilů a jejich pružin a dalších součástí, zabrušovaní ventilů atd., je třeba hlavu válců demontovat. Pracovní postup je následující :

1. vypustit chladicí kapalinu z chladiče i motoru;
2. vyjmout náhradní kolo z motorového .prostoru;
3. demontovat čistič vzduchu;
4. odpojit kabely od zapalovacích svíček;
5. odpojit táhlo ovládání karburátoru;
6. odpojit přívod paliva ke karburátoru i lanko sytiče;
7. odpojit kabel snímače teploty chladicí kapaliny;
8. odpojit hadici přívodu chladicí kapaliny k výměníku topení;
9. odpojit od komory termostatu hadici k chladiči, hadici od chladiče, hadici k vodnímu čerpadlu;
10. odpojit výfukové potrubí uvolněním ob jímky;
11. demontovat kryt ozubeného řemene.
(Pozor : ke spodnímu šroubu je přístup od spodku vozu po demontáži krycího plechu - obr. 239);
12. povolit matici kladky napínáku ozubeného řemene a potom sejmout ozubený řemen z kola vačkového hřídele;
13. odšroubovat roub zadního krytu ozubeného řemene;
14. demontovat plechový usměrňovač vzduchu nad potrubí m;
15: uvolnit vzpěru motoru v držáku na hlavě válců;
16. uvolnit matice a šrouby hlavy válců;
17. hlavu opatrně oddělit od bloku a sejmout.

Při demontáži hlavy válců z motoru zabudovaného ve voze není nutno demontovat koleno výfuku, sací potrubí s karburátorem ani vačkovou skříň. Tyto díly se demontují lépe a pohodlněji až po vyjmutí hlavy na pracovním stole.

Při zpětné montáži se popsané pracovní operace provádějí v opačném sledu. Na styčnou plochu hlavy válců a vačkové skříně je nutno vždy po každé demontáži použít nové těsnění.

Šrouby a matice hlavy se dotahují v předepsaném pořadí (obr. 240), a to nejméně ve dvou stupních; např. nejprve momentem asi 39 N m a druhé dotažení momentem 83,3 N m, popř. ve třech stupních (odst. 4.2).

Hlava válců se rozebírá po dobrém vnějším očištění. Pak se demontuje víko vačkové skříně, karburátor; výfukové sběrné potrubí (koleno), sací potrubí, komora termostatu a nakonec celá vačková skříň. Nejlépe pomocí přípravku se stlačí ventilové pružiny a vyjmou se dělené kuželové pojistky ze zářezů na dřících ventilů. Je třeba dbát, aby se nepoškodil dřík ventilu. Pak se sejmou ventilové pružiny a stáhnou se těsnicí kroužky zachycující olej z ventilových vodítek (obr. 241 ). Nakonec se vytáhnou z vodítek sací i výfukové ventily a vyšroubují se z hlavy zapalovací svíčky.

Při sestavování hlavy je postup práce opačný. Demontáž ventilový pružin je možná bez použití přípravku, vypodložením talíře ventilu a úderem (přes trubku) na misku ventilové pružiny. Pozor: neklepat na ventil!

Při čištění hlavy se zbytky spalin (karbon) odstraňují ze spalovacího prostoru nejlépe pomocí drátěného kartáče nasazeného na ruční vrtačku Dále se vyčistí i výfukové kanály a dutiny, kterými prochází chladicí kapalina. Zvýšená pozornost s8 věnuje dokonalému vyčištění sacích kanálů a zejména mazacích kanálů vedoucích k vačkovému hřídeli a ventilový zdvihátkům. Po vyčištění se zkontroluje jejich průchodnost.

Byl-li důvodem demontáže únik chladicí kapaliny a je-li podezření na deformaci dosedací plochy, je třeba zkontrolovat její rovinnost. Dosedací plocha hlavy válců se položí na dokonale rovnou měřicí ocelovou desku (tzv. tušírovací deska), která je potřena testovací barvou. Po pohybu vpravo a vlevo by měla být celá těsnicí plocha hlavy válců rovnoměrně pokryt vrstvou barvy. V opačném případě je dosedací plocha zborcená a musí být vyrovnána na brusce přebroušením na plocho. Při tom je třeba dosáhnout co nejmenšího obroušení materiálu, aby se příliš nezmenšil objem spalovacího prostoru. Velikost spalovacího prostoru se měří pomocí měrky" (obr. 242); je-li mezera mezi měrkou a dosedací plochou hlavy větší než 0,25 mm, je nutno hlavu vyměnit.

Po ukončení práce se celá hlava válců důkladné očisti od zbytků broušení a barvy.

 Tlakovou zkouškou se zjišťuje, zda jsou kanály chladicí kapaliny v hlavě válců vodotěsné. Před zkouškou se na dosedací plochu hlavy přišroubuje rovná ocelová deska, utěsní se otvor pro připojení snímače teploty, uzavře se vývod kapaliny k chladiči á vývod k sacímu potrubí pro předehřívání nasávané palivové směsi a na přírubu k termostatu se přišroubuje destička s kohoutem pro připojení zkušebního čerpadla.

Pak se napojí čerpadlo, které vhání do hlavy vodu ohřátou na 85 až 90 °C tak, aby bylo dosaženo přetlaku 0,2 až 0,3 MPa. Nesmí přitom. dojít k žádnému úniku vody. Objevíme-li poruchu, je nutné vyměnit hlavu válců za novou.

Na demontované hlavě válců se zkontrolují těsnicí plochy ventilových sedel zalisovaných do hlavy válců. Plochy nesmějí být porušené, tj. nesmějí mít vytlučená místa. Poškozená sedla se musí přebrousit. Při přebroušení se používají některé přípravky - viz popis práce.

Při zabrušování se postupuje takto:

Do vodítka ventilu se zasadí vodicí trn, jehož průměr odpovídá průměru
vodítka, aby se zabránilo vzniku nežádoucí vůle při obrábění. Trn je možno připravit ze starého ventilu. Na vřeteno elektrické vrtačky se nasadí kuželový brusný kotouč vhodný pro zabrušování sedel sacích nebo výfukových ventilů. Na brusné vřeteno se nasune spirálová pružina. Kompletní sestavení brusného nářadí je na obr. 243.

Ventilová sedla se zabrušují pouze při doběhu kotouče setrvačností, tj. když je vypnutý pohon a kotouč pouze dobíhá. Jedině v tomto okamžiku může brusný kotouč přijít do styku se sedlem ventilu. Tím se zabrání vibracím, které by měly negativní vliv na kvalitu zabroušení sedla ventilu.

Při broušení je třeba často kontrolovat a vyrovnávat brusný kotouč, aby jeho brousicí plocha měla stále vrcholový úhel kužele 45° +- 5', na který je třeba přebrousit ventilová sedla.

Po vybroušení je třeba zmenšit šířku těsnicí styčné plchy ventilového sedla s ventilem na požadovaný rozměr {tab. 58). Použije se k tomu frézovací vřeteno s frézou s úhlem 20°, kterou je nutno pro zachování souososti nasadit na vodicí (středící) trn. Touto frézou se opravují vnější plochy° sedla. Na vnitřní plochu se použije obdobná fréza s úhlem 75°. Sedla véntilů je třeba několikrát střídavé opracovat oběma frézami, až se dosáhne roz- měrů uvedených na obr. 244.

Po zabroušení všech sedel se hlava pečlivě očistí od všech zbytků po broušení, nasadí se ventily s pružinami a přezkouší se těsnost. Benzín nalitý do sacího (výfukového) potrubí nesmí okolo ventilů prosakovat. Případné prosakování je nejlépe vidět, zakříduje-li se hlava (talíř) ventilu a jeho okolí školní křídou. Netěsný ventil je možno zabrousit pomocí speciální brusné pasty.

Ventily se nejdříve očistí drátěným kartáčem od zbytků zplodin hoření. Přitom se vizuálně přezkoumá jejich stav, zejména zda na dříku ventilu nejsou stopy zadírání a trhliny. Současně se kontroluje, zda ventil není již opotřebován, popř. poškozena jeho těsnicí plocha. V případě poško- zení nebo trhlin je nutno ventil vyměnit za nový. Poškozená těsnicí ploch se opraví přebroušením. Při malém poškození je možné použít brusnou pastu (odst. 3.2.'l ) .

Více poškozená těsnicí plocha talíře ventilu se musí přebrousit. Ventil se upne a na suportu se nastaví úhel 45°30' +- 5'. Při broušení se dodržuje zásada co nejmenšího odběru materiálu z hlavy ventilu. Nakonec se překontroluje; zda šířka těsnicí plochy na obvodě hlavy (talíře) není menší než 0,5 mm. Rozměry ventilu viz tab. 58.

Pokud by bylo třeba přebrousit také čelo dříku ventilu kvůli jeho nerovnostem, které mohou vzniknout běhen provozu, nesmí být odstraněno více materiálu, než je nezbytně nutné. Tato zásada platí i pro obroušení , ventilového sedla.

Zabroušený a popř. upravený ventil se zavede do svého sedla a pomocí měrky se zkontroluje, zda dřík ventilu dosahuje k hraně měrky (obr. 245). Pokud by byl příliš dlouhý, upraví se obroušením. Pozor přitom na dostatek materiálu u zářezů pro klínky.

 Vodítka ventilů

Vodítka ventilů se lisují do hlavy za studena pomocí přípravku, s překrytím 0,03 až 0,108 mm.

Vodítka ventilů byla během výroby měněna. Nyní mají těsnicí kroužky pro zachycování oleje. Dříve se vyráběla vodítka bez těchto kroužků. Nová vodítka jsou zaměnitelná za starší provedení, proto je možno bez obav použít vodítka s těsnicími kroužky i pro starší typy vozů. Rozměry vodítek a ventilů jsou na obr. 246 a v tab. 58.

Vodítka ventilů je třeba vyměnit, jsou-li na nich patrny stopy po zadírání nebo opotřebovaná místa. Výměnu je nutno provést i při nadměrné vůli mezi vodítkem a dříkem ventilu, pokud tato vůle nebyla upravena do požadované tolerance výměnou ventilu. Přípustné hodnoty vůle mezi dříkem ventilu a vodítkem jsou 0,030 až 0,066 mm, . a to jak u sacího, tak i u výfukového ventilu. Mez opotřebení nesmí přesáhnout 0,15 mm.

Nová náhradní vodítka ventilů se dodávají již opracovaná s přesným vrtáním, takže po nalisování do hlavy válců není třeba provádět žádné vystružování. Pokud přece jen dojde k menším deformacím, provede se výstružníkem potřebná úprava.

Náhradní vodítka ventilů se dodávají v normálním rozměru a také s vnějším průměrem zvětšeným o 0,2 mm.

Ventilové pružiny jsou vyrobeny z ocelového drátu. Vnější a vnitříní pružiny ventilů mají opačný smysl vinutí, aby se v případě prasknu zabránilo jejich vzájemnému zaseknutí do sebe. Před montáží je třeba ventilové pružiny zkontrolovat, zda nemají na povrchu trhliny. Vadné je nutno vyměnit,

Pružnost pružin se kontroluje stlačením; musí odpovídat hodnotám uvedeným v tab. 59 a na obr.' 247'. Jednoduchou kontrolu je možno provést ve svěráku (viz ventilové pružiny Fiat 127, odst. 3.2.7).